Kobliha | KOBLIHA

Blahořečení osvícení učitelé! Jedním z nich byl můj profesor literatury na gymnáziu. Popsali jsme tenkrát i patnáct velkých sešitů za jeden školní rok a měli pocit, že nám češtinář kolikrát říká zbytečné věci. Že o spisovatelích, básnících a literátech kromě našeho ročníku nikdo nemá ani páru a že TOHLE se snad nikdo jiný neučí. Jak jsem teď vděčná, že náš pedagog odděloval "zrna od plev" a dával nám nahlédnout pod pokličku umění, které běžně v čítankách a antologiích nebylo.

Jedním z básníků, který mě už v dobách mého pubertálního věku oslovil, byl Robinson Jeffers. Protože co víc může sedmnáctiletého studenta ovlivnit, než rozervaný básník píšící o bouřících oceánech, špičatých útesech a velkých láskách.

Náš pan učitel nenařizoval, abychom četli tu nebo tu sbírku. Jen zlehka naťukl, uměl to s námi. Říkal: Klidně čtěte Manon, čtěte Kainara, ale kdyby se vám dostal do ruky Jeffers, podívejte se do něj. A my ho začali shánět a měli na něj pořadníky. Nenašli jsme ho ale v žádné učebnici.