Nechala jsem zarámovat žirafu. Obrázek, který děti nakreslily společnými silami. Měří asi metr a půl a visí u dveří. Je žlutá a má oranžové puntíky. Malé a velké, kulaté a šišaté. Na oku má řasy a pusu má namalovanou rtěnkou (mojí, prosím). Na jednu nohu kulhá a má trochu delší ocas. V puse má fialovou kytku a nad sebou modré nebe. Pod ní v trávě leze beruška a dva broučci. Obrázek je nakreslený akvarelovými pastelkami. "Konečně to tu máme aspoň trochu moderní," prohlásil Koblížek. Netušila jsem, že modernosti bytu dodá africké zvíře.

"Mamí, co jedí kosmonauti?" skočila mi Koblížka na břicho přesně v 5:22 h ráno.
"Konzervy," odpovídám a ani neotvírám oči. Studené nožičky se mi zavrtají pod peřinu.
"Co je to konzervy?"
"Takové krabičky s jídlem."