Včera jsme šli ven. Dvě hodiny jsme se procházeli v listech, trhali šípky a sbírali "extra-ultra-mega-bomba-famózní" listy a pak jsme se vydali na hřiště. Pozorovat děti na hřišti mě pořád baví. Člověk se dozví spoustu věcí o lidech, kteří tam jsou. A přitom nemusí nikdo ani promluvit. Jako včera.

"Už aby byla zima, maminko moje." Koblížka stála na dvoře, v ruce koště a zametala z chodníku listí. "Sníh se totiž uklízí líp než listí. Prostě se to ojezdí sáňkama a je to." To já mám podzim ráda. A dnešní den byl - podzimní.

Miluju podzimní vůni. A brouzdání v haldách barevných listů. "Půjdeme na procházku, děcka," rozhodla jsem autoritativně a vyšli jsme do parku. Zatímco děti chodily po cestičkách, já si to namířila na trávu a do listů. Chci si to užít, co kdyby...