"To bude mít paní Hanička radost, že vás vidí", řekla nám v recepci mladá dívka, kterou jsem tu ještě neviděla. A to do penzionu pro staré lidi na kraji Prahy jezdím poměrně často. Sice ne tak často, jak by asi Hanička, moje stará teta, chtěla, ale minimálně jednou za měsíc. Během Vánoc tu bylo návštěv plno. "Je na pokoji, sestři?" ptala jsem se dívky. "Myslím, že je. Před chvílí jsem jí nesla mandarinky."

Za dva týdny přiletí. "Mohla bych mu napsat ještě jeden dopis, mamí?" ptala se Koblížka.
"To by asi nešlo, když už si ten minulej vzal, ne?" zakoulela jsem očima, protože obrázků se letos sešlo nějak hodně.
"Jenže já bych NUTNĚ ještě počebovala tričko s Barbie jako má Kačenka ze školky a taky zelenej bubínek!"