2. DÍL
"Cože?" Markéta se mimoděk chytila za břicho. Při tom rychlém pohybu, jak vyskočila z křesla, ji dítě uvnitř koplo. "Ty ses zbláznil? Broukov?!" Začala rázně chodit po pokoji. Od křesla k akváriu, ke dveřím do chodby a pak zpátky ke křeslu. Pořád dokola. Jako tygr v kleci. Pořád si držela břicho, ale miminko už nekopalo. Pavel si sedl na gauč, aby nebránil v její trajektorii. "Co blbneš? Není to žádný zapadákov. Je tam školka, škola, obchod, hospoda, všechno. Je tam krásně, všude zeleno, zahrady, louky, kousek za chaloupkou les a představ si, nedaleko je pískovna. Prostě ráj!" Markéta už nemohla, velké břicho vyčerpává, tak si sedla na cvičící balón a vrtěla se aspoň na něm. Miminku se tohle pohupování docela líbilo, cítila, jak se uvnitř mele.
Dostala jsem nápad. Trochu bláznivý, přiznávám. Mám chuť vyzkoušet si to už dlouho, ale teď jsem se konečně rozhodla. Berte to, prosím, jako experiment. Pokus. Pokus na vás, na čtenářích tohoto blogu :)