 "Dobře, poslední tři lavičky a jdeme domů!" Boty jsem měla promočené, byla mi zima a přes padající vločky jsem pomalu neviděla na sáňky, na kterých se uvelebila Markétka. "Mamí, ních," halekala nadšeně nejmadší Koblížečka. V parku jsme tou dobou stály na jednom místě u tří laviček už 40 minut. |
Copyright ©kobliha, Práva vyhrazena.