Nechce se mi psát, že bylo dneska venku teplo. A že svítilo sluníčko jako blázen. Nechce se mi ani psát o tom, že cyklostezky byly plné cyklistů, že se venku proháněly rodinky na bruslích a že kdo měl nohy, tak se dneska procházel a dýchal jarní vzduch. Nechce se mi psát o tom, že jsem to sledovala zevnitř a záviděla jsem těm za sklem. Chce se mi psát o daleko přízemnějších věcech. Nebo o podzemnějších věcech. O kořenech.