Kobliha | KOBLIHA

Tento týden byl těhotný zážitky, napsal by klasik. Já tenhle obrat nesnáším, proto ho nepoužiji :) Tenhle týden se toho prostě odehrálo nějak moc :) O všem psát nebudu, ale o jedné malé oslavě jo.

Miluju setkání s cizími lidmi. Hraju sama se sebou takovou hru - podle vzhledu se snažím poznat, jaký ten člověk asi bude. Jednoduše si ho přiřadím k šabloně někoho podobného a světe div se, nejen vzhled, ale i vlastnosti se docela shodují. Škatulek mám několik desítek - v některých mám lidi, které jsem potkávala ve školách, v některých lidi, které znám z práce nebo z hospody nebo třeba z dovolené. Ovšem nepopírám, že lidi škatulkovat nelze a občas mi to jednoduše nevyjde.

"A kolik stojí tenhle sýr?" ptala jsem se, když jsem ochutnala malou báječnou kostičku.
"Taky dvě stovky."
"Tak mi kousek ukrojte - ale jen malý plátek, prosím."
Zabalené už jsem měla dva kousky, tenhle byl třetí. Mladík hodil kus ukrojeného sýra na váhu. A já viděla, jak vyťukává číslo 234.
"Říkal jste dvě stovky, ne 234!" ohradila jsem se.
"To máte jedno, paninko, to už je jen detail!" Naštvala jsem se a řekla mu, že tenhle kousek nechci. Že mi stačí jen dva.
"A co já s tímhle budu dělat?"
Bylo mi to jedno. Beztak jsem platila necelých pět stovek. Za dva kusy sýra. Připadala jsem si ošizená a drží se mě to doteď.