Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

lvice: A ze by se Cesi naucili neokradat cizince? To je ani nenapadne, co?
To ja bych se jim jako tlumocnice nabidla.

---
lvice.pise.cz

kobliha: Já jindy asi taky. Ale ten den jsem neměla dost co dělat, abych pomohla sama sobě, abych vůbec přežila cestu - a neměla jsem ani kousek energie navíc.
Češi jsou holt Češi

---
kobliha.pise.cz

hospodynka: Tys nebyla 10 let na nádraží?

---
hospodynka.pise.cz

kobliha: Na pražském hlaváku jsem fakt dlouho nebyla

---
kobliha.pise.cz

tenisak*: Sem Koblihu trumfnul. Na Hlaváku jsem já byl naposledy v roce 1989 někdy v červnu, heč. Ale metrem pod zemí pod Hlavákem jezdím denně. He ee?
Jinak cizinci se snaží dost často okrádat i naše české prodavače, mohl bych vyprávět příběhů, hlavně východnáři, němci a angláni.

---
tenisak.pise.cz

sargo: Též pravidelně tlumočím.
A nejčastěji českým důchodcům

---
sargo.pise.cz

mi-lada: Minulý týden jsem v maďarsku potřebovala vyměnit 2 eura za forinty do parkovacího automatu, jediný obchod poblíž byl sekáč a v něm dvě starší ženy, já maďarsky ani slovíčko, oni česky ani slovíčko, angličtina mi byla taky na prd, pomohly ruce a snad i nohy a uspěla jsem. Legrační historky se dají zažít všude, nejen na nádraží.

ohneta: Proč si na něho taky nespustila anglicky?

---
ohneta.pise.cz