KOBLIHA
Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!
A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.
|
Článek Krychle v poušti
Komentáře k článku: Krychle v poušti
vik*: Tedy, byl jsem docela překvapený sám sebou. Je to hodně zvláštní, tenhle .. hm .. testík, nebo jak to nazvat ? Představit si krychli jsem měl trošku problém. S koníkem to šlo samo. Nemusel jsem nic vymýšlet, prostě sám přišel a byl tu ..
lvice: Nikam nezapadam, nic neodpovida skutecnosti. Krychli jsem si predstavila z pisku, velkou, a zebrik, ktery sahal az nahoru. Po bouri byla krychle pryc. Sebevedomi mam na nule a extrovert nejsem ani ve snu. Konika jsem si predstavila hnedeho, ktery se mne, jakozto ciziho cloveka bal, a tak jsme sli kazdy svou cestou - ja porad rovne a kun doleva.
ohneta: Kůň byl komouš, nic si z toho nedělej. Já si krychli ani nepředstavil, takže mě vyšlo, že jsu naprostý dement 
lentilka.sblog: Docela zajímavé. Jen bych ráda věděla, co symbolizuje černý obsidián.. Mám špatné svědomí? Ale kdo ne, že?
kecka*: kurňa... krychle byla větší než já (tak 2m), kovová (ale byla to jen kostra,ehm), takže se částečně (ale ne celá!!! vršek vyčuhoval!!!) zasypala pískem, žebřík jsem opřela o její horní hranu a moc nepřesahoval.
kůň byl neosedlanej a bez podkov, prohnal se kolem mě, na chvíli se zastavil, zírali jsme si do očí, trochu mu jiskřilo v očích, pak běžel dál jakoby za mě a já si v klidu šla svou cestou
takže... jo, mám to zpečetěný, i nadále zůstanu v pokoji sama se svou plyšovou opicí uvelebenou v posteli
sargo: Ještě že tomu nevěřím, protože bych byla nehorázně nafoukaná a to by se k mé pověstné skromnosti prostě nehodilo. 
myš: Přesně tohle nám dávali na táboře. Potmě a lehce podbarvené hudbou to někdo četl a my jsme přemýšleli a pak to rozebírali. Zajímavé 
