Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kyklop: Tak to je škoda, protože jako malej jsem Lego miloval. Tehdy (za komunistů) to bylo nedostatkové zboží, ale táta uměl sehnat a fakt jsem si s ním vyhrál úplně neskutečně. Mám je dodnes. S některými si hraje dcera, ale k jedné krabici nemá přístup - je to Lego Technics s velkým závodním autem, kde se dá řadit, posouvat a sklápět sedačky, točí s eventilátor a běhají písty, točí se volant atd. Prostě bomba. Stačilo by ztartit kolečko a už by nebyl funkční, takže jsem si autíčko psotavil, dal do igeliťáku a schoval vysoko, kam nemůže. A já si s ním občas zajezdím a polaskám ) Asi ho vyfotím a dám na blog - díky za inspiraci

kobliha: Jéé, Kyklop na mém blogu
Taky jsem jako malá tuhle stavebnici zbožňovala - a musím říct, že i teď si to užívám. Měla jsem jednu pracně sehnanou stavebnici (a máme ji doteď) a opatrovala ji jako oko v hlavě. Teď je sice Lego dostupné, ale mám pocit, že tak hezké panďuláčky, autíčka, ťuťuťu už teď nejsou... ale to byl asi pocit tehdejší výjimečnosti Lega..

---
kobliha.pise.cz

jirka*: Také jsem uvažoval o tom, že si na schránku dám nálepku, že nechci reklamy, ale neudělal jsem to. Kdybych si totiž jednou za rok na základě těch letáků koupil něco výhodně, tak se mi vyplatí. I mně se stalo, že zboží z reklamy bylo vyprodáno v den, kdy jsem leták dostal. Jsou i případy, kdy je vydána reklama aniž by zboží bylo a teprve na základě zájmu se objedná. I tak to v našich obchodech chodí.

kobliha: Když jsme ještě letákům nechávali otevřenou schránku, dopadlo to většinou tak, že jsem je ani neprolistovala, ale hodila je rovnou do kontejneru. Docela by mě zajímalo, jestli to někdo čte - jako že si třeba uvaří kafíčko, vezme letáky a studuje (nepočítám důchodce, kteří na to mají čas a mají v tom zábavu)..

---
kobliha.pise.cz