Ač jsem se před týdnem rozhodovala, jestli zmáčknout knoflík DELETE, protože jsem byla totálně na s*ačky (omlouvám se za tohle slovo, ale je přesné a vystihující), nakukovala jsem na blog, četla Vaše komentáře, do toho prodělala totální psychickou očistu a hlavně jsem strávila mnoho hodin v rozhovorech s Koblihem. A mám pocit, že Vám musím aspoň trochu zprostředkovat, co se u nás vlastně dělo (děje?):

Minulý týden jsem byla v rozpoložení tenhle blog smazat. Vymazat ze světa Koblihu, opustit svět blogů a blogísků a žít pouze v reálném světě. Říkala jsem si, že jsem na blog stará, nemám co říct a všechno je to nesmysl. Nebo znáte jinou matku tří dětí, která si píše internetový deníček?