Ráno u snídaně jsme vedli s Koblížkem rozhovor na téma Kamarádi.
Mám depku. Sedím tady u stolu, klepou se mi ruce a snažím se nekřičet na děti. Koblížka tu jezdí na motorce a hádá se s bráchou o dřevěné kostky. "Bude Večerníček, běžte koukat!" snažím se nezvyšovat hlas. "My se NECHCEME koukat na Večerníčka!" Hůůůůůh!
Máme za sebou operaci. Respektive Markétka ji má za sebou. A zvládla to, holka jedna statečná, víc než dobře.