Není moc filmů, které mě rozbrečí. Nepláču u Titanicu, u milostných dramat, ani u vypjatých scén. Ale je jeden film, který mě rozbrečí vždycky. Programově se už na něj nechci dívat. Protože to bolí.

Kulda se převalil na bok. Chtěl ještě spát, ale musel už vstávat. Volala ho máma na snídani. "A dál už nevím. Spisovatel asi nebudu," krčil Koblížek rameny a podával mi svou prvotinu.

"A pijdou někdy zase na návštěvu?" ptala se Koblížka, sotva se za čertem, Mikulášem a andělem zavřely dveře. Nějak se nám to letos zvrtlo.