Nedávám na blog e-maily, které mi chodí. Ale tentokrát udělám výjimku. Předem podotýkám, že se nejedná o pěkné čtení. A taky dodávám malou informaci, o čem že to všechno je.

Kdysi jsme se rozmýšleli, že adoptujeme africké dítě. Vybrali jsme si chlapečka a rok za něj platili školné. Pak jsme přestali, protože jsme měli dojem, že s organizací, přes kterou jsme adopci měli, není něco v pořádku. Taky se nám nelíbily neustálé pozvánky na akce, o kterých jsme si mysleli své. Zřejmě nejsme takoví humanisté, jako tahle Humanistická strana. A dneska jsem dostala jeden ANONYMNÍ e-mail. Četla jsem ho už několikrát a musím říct, že mi nebylo dobře po těle.

Upozornění: Jde o dlouhý e-mail a nepředpokládám, že by zaujal každého čtenáře tohoto blogu. Ale třeba máte někdo s Humanisty podobné zkušenosti.

Česky vyjde Ztracený symbol až v únoru příštího roku, ale v angličtině už The Lost Symbol k mání je. Já se na dvanáctihodinový sprint s Robertem Langdonem vydala.

Dan Brown opět ukázal, že je mistrem řemesla. Dovede děj zrychlit, zpomalit, dodat mu napětí i dynamiku. Umí v pravý čas oznámit ty správné informace a úžasně vtáhne čtenáře do děje. Co vám budu povídat. Sedla jsem si ke knížce a četla ji jedním dechem (ostatně i ostatní Brownovy knihy mě upoutaly, ač jsem posléze musela potvrdit, že jsou tak pro relaxaci - ale čtou se výborně).