Dneska jsem absolvovala školení o tom, jak psát na web. Jak psát titulky, jak mají být dlouhé odstavce, která slova používat a která ne, kam čtenáři koukají, když surfují a jakou mají (ne)trpělivost. Sice to byly pořád dokola omílané pravdy, ale nic naplat, fungují.

Dostala jsem dárkový voucher, který nevyužiji, ale říkám si, že by třeba sleva mohla přijít někomu z vás vhod.

Po dlouhé době jsem vlezla na Facebook. Nemyslím ten Koblihový, ale na svůj "skutečný" - ten, kde mám své vlastní jméno a příjmení a taky svou fotku. Opravdickou. Nemám tam stovky kamarádů, jen šest desítek lidí, které opravdu znám a které bych kdykoli ráda viděla u sebe doma (to je můj filtr - pozvala bych ho/ji na sobotní oběd? dokázala bych s ním/ní strávit celé odpoledne?). Málokdy přidám někoho nového a často žádosti ignoruju. A nestydím se za to :)

Zjišťuji, že nad svým životem pomalu ztrácím kontrolu. Poslední dobou jsem ve víru událostí a okolností, které ne vždy ovlivňuji tak, jak bych si přála. Nejsem na to zvyklá a trochu mě to děsí.