Kobliha | KOBLIHA

Nechala jsem zarámovat žirafu. Obrázek, který děti nakreslily společnými silami. Měří asi metr a půl a visí u dveří. Je žlutá a má oranžové puntíky. Malé a velké, kulaté a šišaté. Na oku má řasy a pusu má namalovanou rtěnkou (mojí, prosím). Na jednu nohu kulhá a má trochu delší ocas. V puse má fialovou kytku a nad sebou modré nebe. Pod ní v trávě leze beruška a dva broučci. Obrázek je nakreslený akvarelovými pastelkami. "Konečně to tu máme aspoň trochu moderní," prohlásil Koblížek. Netušila jsem, že modernosti bytu dodá africké zvíře.

Jaro nenápadně sonduje, jestli jsme připraveni. A to my jsme. Včera byly děti s Koblihem na prvním letošním cyklovýletě. A já dostala žlutou kytičku drobných kvítečků. "Tu jsem pro tebe natrhala u táty na zahradě," pyšně hlásila Koblížka. Myslím, že Ivetka (nová přítelkyně Kobliha) nebude mít radost. Já ji měla - trochu škodolibou, přiznávám.