Kobliha | KOBLIHA

"Tu kytku mi kup nějakou hezčí, aby se paní učitelce líbila," vložil ve mne důvěru Koblížek. "A aby byla do žluta. A nesmí tam být karafiáty, paní učitelka je nemá ráda." Stáli jsme v květinářství a vybírali květinový dárek na poslední školní den. "A nechceš to paní radši nadiktovat sám?" ptala jsem se a divila se, co ho to popadlo. Copak osmileté dítě ví, jakou barvu má ráda paní učitelka a jaké květiny preferuje? "Radši jo." Byli jsme na řadě.

[ Pokračování článku ]

Dostala jsem esemesku. Včera večer po zprávách. Psala mi ji kamarádka. A jestli si prej pamatuju, jak na podzim skákala padákem. No jasně, že si pamatuju, říkala jsem si v duchu. A jestli si prej pamatuju, jak mi říkala o tom Pepovi, kterého měla při letu na zádech. Vzpomněla jsem si - mluvila o něm tenkrát jako o pohodáři s úžasným smyslem pro humor. A jestli jsem viděla zprávy. Neviděla, mluvila jsem v duchu k esemesce. Přišla jsem o něco? Pepa se odpoledne zabil. Při tandemu. Neotevřel se mu padák...

Kdo umí azbuku, nechť čte. Kdo neumí rusky, nechť se aspoň kochá úpravou, nakreslenými linkami a obrázkem mašličky :)

Dopis je vyfocený, do skeneru se mi nevejde, protože sovětské dopisní papíry jsou širší než A4 (aspoň tenhle byl). Věnujte, prosím, pozornost poznámce, že v příštím dopise dostanu pionýrský šátek. Opravdu mi přišel! Já jsem ovšem žádný neposlala (ale fantiki od ževački jo) :( Adresy dalších holek jsem taky neposlala, protože si už nikdo z více lidma psát nechtěl a naše ruštinářka měla podobných seznamů plno :)

[ Pokračování článku ]

starší články

vypnout mobilní verzi