KOBLIHA
Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!
A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.
|
Článek O rakvích a Židech a dětských myšlenkách
Komentáře k článku: O rakvích a Židech a dětských myšlenkách
ohneta: Koblížek měl možná pravdu, těla sice nezmizí, ale duše jo. Ta se pak objeví v nějakém jiném těle.
eithne: Každý měl něco takového. Když člověk zestárne, danou problematiku svým dětem vysvětlí více než pečlivě a podle výběru tématu pak dítě rozumí tělům v rakvích, Židům a čápům nosícím děti, jenže se vždycky najde ještě něco, čemu už rodiče význam nepřikládají a co s tím dítětem roste dál. A přidá se to k tématům pro jeho děti.
Schválně, co bude vyrůstat s Koblížkem. Těla v rakvích to už asi nebudou... 
story4life: Ahojky, ty jsi toho věděla docela dost. Já jsem si myslela, že koncentrák je něco jako škola, že tam nutí lidi myslet a koncentrovat se na jednu věc. Žid je člověk co uctívá židle. S touhle myšlenkou jsem žila až do 4. třídy - tam jsme se o koncentrácích učili
hospodynka: Anička chodila po zahradě a fotila kdeco, mj. i mrtvého značně již rozloženého ptáčka. Myslím, že ví, co se stane s tělem po smrti.
bublina*: O Židech jsem přemýšlela také. Jak to poznali, kdo je a kdo není? Bylo to v občance nebo co ? Jak poznali cikána je jasné, ale žida? Vlastně to nevím dodnes. Vím, že museli nosit našitou židovskou hvězdu na kabátě. To je tak všechno. Žida jsem si vždy představovala s velkým nosem, srostlým obočím a později i s pejzy nebo copánky, s jarmulkou na hlavě, ale to určitě všichni nenosili a děti už vůbec ne. A nikdy jsem nepochopila, proč vlastně židi fašistům vadili, nejspíš kvůli majetku, který jim pak připadl. A jaktože pravý árijec byl blonďák s modrýma očima a nikdo si nevšiml, že jejich hlavní šéf není zrovna prototyp?
story4life: Šéf neni prototyp? my se ušili, že chtěl vynikat. Takže museli bejt všichni jeho pravej opak
sargo: Jo, Eithné to napsala výstižně. 
A to ani nemluvím o tom, jaké blbosti se učí na základce, na střední to upřesní způsobem, který dojem o dané věci obrátí naruby, a pak jen záleží, jestli si někde člověk zjistí, jak je to opravdu... 
paul: zajímavě napsané... děti berou některé věci vážněji než si myslíme a pak z toho mají těžkou hlavu, protože se nesvěří...
sám jsem byl vychován tak, že jsem rasy nerozlišoval... v šestnácti mi jedna holka ukázala na kluka "támhle ten kluk je žid.." a já na to : "a co má být"...
lidi by měli posuzovat jen podle srdce, ale bohužel...
lentilka.sblog: Jo, jo, názory se tříbí zkušenostmi. Moje slečna v září nastoupila do první třídy, mají tam dvě romské děti. Na začátku roku chodila a říkala: "Máme tam dvě takový tmavý děti, s nikým se moc nebavěj.". Dneska říká: "Máme ve třídě dva cikány a nikdo se s nima moc nebaví.". Ptala jsem jí, jestli ona se s nima baví, prý taky moc ne, protože by se s ní pak nebavili ostatní. Na to už jsem jí nic neřekla, protože vím, co to je být outsider vyřazenej kolektivem... A chápu, že chce zapadnout do většiny.
hospodynka: Než šla Liána do školy, nevěděla o cigánech nic. Potom měli v první třídě kluka a holčičku. Po prvním týdnu prohlásila, že jsou blbí a smrdí.
aja :)...: Moc super článek ... sem se zasmála ... podiv se na můj web jestli chceš, ten tvůj je moc pěkný...
markisha®blbne.cz: Když jsem byla malá, tak mi děda vyprávěl, jak jejich rodinu (bylo jich šest dětí), položidovská, snad tatínek byl Žid, rozdělili s hnědýma očima do koncetráku s modrýma na převýchovu a prateta mi o koncentráku vyprávěla, takže se mnou pro změnu rostla nenávist k Němcům, než mi došlo, že to není o národnosti, ale o odvrácené straně "lidství". Jinak na základce jsme měli ve třídě snědou Maďarku i černošku a byly dost oblíbené, do Maďarky byli zamilování všichni kluci a s černoškou chtěli všichni kamarádit