"Prosila bych jedno kuře," hlásila jsem paní prodavačce v masně. "Nějaké větší, prosím."
"Jedno větší tady máme, podívejte se, mladá paní - to je kuře jako prase!"
Kuře jako prase se teď peče v troubě.

"Maluju velikonoční vajíčko," oznámila mi Koblížka na otázku, co tak dlouho dělá ve svém pokoji.
"Teď? V červnu?" bylo mi divné.
"No co, ve školce jsem malovala vánoční stromeček a taky teď nechodí Ježíšek. Ale vajíčka mi prostě jdou! Ráda dělám věci, co mi jdou!"

Martin Chodúr vydává nové album Let's Celebrate. A já vám řeknu, bude to po dlouhé době, kdy vyrazím do obchodu a za dvě a půl stovky si ho koupím.

Protože a) pro Martina mám slabost

b) mám pocit, že ten kluk fakt umí

c) jsem si už dlouho žádné cédéčko nekoupila.

"Přijedeme za dvacet minut," oznámil mi Koblih, vzal děti, kola, kočár a brusle a zmizel. A já přemýšlela, co všechno se za dvacet minut dá udělat. Tak třeba:

Zítra jedu na nákupy. Rozhodla jsem se, že navzdory tomu, že neustále prší, je zamračeno, zataženo a pochmurno, koupím si nové letní oblečky. Vyrazím do víru velkoměsta a nakoupím si několikery šatičky. A to by bylo, aby to slunce nevylezlo!

Když Dinosaurům někdo umře je nová knížka občanského sdružení Cesta domů a vyšla právě včera. Jak už bylo řečeno ve včerejších Událostech na ČT1, děti vědí všechno o sexu, o tom, co si mají vzít na sebe, jak políbit spolužáka, jak se bránit šikaně - ale jak to je, když někdo umře? O tom se moc nedočtou. Je to pořád tabuizované téma.