Kobliha | KOBLIHA

Tak si tak sedím s Koblížkou na dece a natahuju pořád dokola hrajícího plyšového zajíčka, když v tom zvonek. Kamarádka Olinka. V ruce měla papírovou krabici a pusu od ucha k uchu. Natáhla jsem zajíčka až nadoraz a šla otevřít.

Dneska ráno jsme si u snídaně říkali protiklady. Koblížka to hrozně bavilo. Vybafla jsem slovo a Koblížek vymýšlel protiklad. U slov MALÝ-VELKÝ, TLUSTÝ-TENKÝ, nám to šlo dobře. Problémy nastaly u složitějších slov. Koblížek si proto vymyslel, že si vyměníme úlohy. On bude říkat slova a já protiklady.

Tak si tak brouzdám po síti a pročítám blogy. Jsem dneska nějak zpomalená, nic se mi nechce, tak jsem si uvařila kakao (ano - slyšíte dobře - kakao), namazala si housku domácí marmeládou (višňovou), dala Koblížku spinkat a řekla jsem si, že se podívám, co se píše.

Začala jsem u svého oblíbeného Kyklopa. Přesunula jsem se k Ratce, pak k Teorovi, mrkla jsem ke Kornelovi a ke Škebli. Tam jsem si "rýpla" jeden komentář a řekla jsem si, že je fajn mít možnost číst tak bezvadné zápisky skvělých lidí. Čtení jsem ukončila u Letinky, kterou čtu pravidelně už hodně dlouho. A pak jsem si řekla, že taky něco napíšu....

Hrajete si rádi? Určitě ano - kdo si hraje, nezlobí, že? Našla jsem na internetu návykovou hru, která vás určitě bude bavit. Možná ji znáte, možná ji hrajete, možná jste na ní závislí, možná o ní slyšíte poprvé. Jmenuje se

Až do konce října můžete navštívit úžasnou a unikátní výstavu Země krásná neznámá. My jsme vyrazili a musím všem říct, že jsme opravdu nelitovali. Určitě jste v tisku zaznamenali fotku "srdíčka", která tuhle výstavu annoncuje. Je toho k vidění ale daleko víc - 120 fotek o velikosti 1,8 x 1,2 m na pražské Kampě...