"Namaluj mi taky jeden obrázek," přišla za mnou Koblížka do kuchyně. "Ale musí tam bejt beruška. A taky princezna s husou a taky trpaslík. A nějakej domek a vlk a Karkulka. A aby to bylo hezký!"
To byla výzva. Zalila jsem si kafe, nalila do něj mlíko (ani nevím, jestli se tomu ještě dá říkat kafe, tomu, co si vařím) a odnesla si hrnek ke stolu. "Tak mi, prosím, podej pastelky a nějakej blok."

Jaromír Nohavica nabízí další album volně ke stažení. Jmenuje se Virtuálky a je na něm 21 písniček , resp. veršovaných fejetonů, jak napsal autor na svém webu.

Kdo zvládl přečíst minulý článek až do konce, má můj obdiv. V noci reagovala i protistrana a poslala tento e-mail. Docela by mne zajímalo, jak bude celý případ pokračovat.

Nedávám na blog e-maily, které mi chodí. Ale tentokrát udělám výjimku. Předem podotýkám, že se nejedná o pěkné čtení. A taky dodávám malou informaci, o čem že to všechno je.

Kdysi jsme se rozmýšleli, že adoptujeme africké dítě. Vybrali jsme si chlapečka a rok za něj platili školné. Pak jsme přestali, protože jsme měli dojem, že s organizací, přes kterou jsme adopci měli, není něco v pořádku. Taky se nám nelíbily neustálé pozvánky na akce, o kterých jsme si mysleli své. Zřejmě nejsme takoví humanisté, jako tahle Humanistická strana. A dneska jsem dostala jeden ANONYMNÍ e-mail. Četla jsem ho už několikrát a musím říct, že mi nebylo dobře po těle.

Upozornění: Jde o dlouhý e-mail a nepředpokládám, že by zaujal každého čtenáře tohoto blogu. Ale třeba máte někdo s Humanisty podobné zkušenosti.

Vytáhli jsme dětské loutkové divadlo. Ještě po mně :) Na celé odpoledne jsem se proměnila v diváka. Musím dodat, že po hodině ve značně udiveného diváka. Režie inscenací se ujala Koblížka a odmítla se podřídit scénářům Boženy Němcové, bratří Grimmů nebo Karla Jaromíra Erbena. Obsadila se do rolí dramaturga, scenáristy a svého bratra pasovala do funkce "podávače loutek".

"Dneska jsem ještě nezlobiláááá-lálálálálá-lálálá," Koblížka seděla na koberci a stavěla puzzle. Bylo pět hodin ráno. Dala jsem si přes hlavu peřinu, abych tu vlezlou písničku s autorským textem své dcery neslyšela. Chtěla jsem ještě aspoň půl hodiny spát.

Uvažuji o tom, že si koupím nový notebook. Moje úvaha je velmi intenzivní. Můj stávající noťas je už notně ošoupaný - některá písmenka už vůbec nejsou vidět - a rozhodně nevypadá, že jeho majitelkou je členka něžného pohlaví. Mezerník už není matný, ale leskne se jak staré kalhoty (hlavně jeho levá polovina - prostě levý palec ho mačká častěji) a mezi klávesami se skrývá nejedno tajemství.

Hučí jak stará manželka, když se chlap vrací z hospody, baterie vydrží maximálně 4 minuty, jinak musí být pořád v síti - tudíž ztrácí funkci notebooku, ale pevný počítač prostě nechci.

Mám několik požadavků na nový stroj, ale jakožto naprostý laik bych ráda požádala o Vaši radu.

Česky vyjde Ztracený symbol až v únoru příštího roku, ale v angličtině už The Lost Symbol k mání je. Já se na dvanáctihodinový sprint s Robertem Langdonem vydala.

Dan Brown opět ukázal, že je mistrem řemesla. Dovede děj zrychlit, zpomalit, dodat mu napětí i dynamiku. Umí v pravý čas oznámit ty správné informace a úžasně vtáhne čtenáře do děje. Co vám budu povídat. Sedla jsem si ke knížce a četla ji jedním dechem (ostatně i ostatní Brownovy knihy mě upoutaly, ač jsem posléze musela potvrdit, že jsou tak pro relaxaci - ale čtou se výborně).

Česko i Slovensko hledá novou Superstar a ostravského Martina Chodúra našli producenti, zpěváci i diváci. Fandím mu též, ač u Superstar většinou žehlím, uklízím nebo něco sepisuju. Když zpívá Martin Chodúr, dívám se a poslouchám. 

V posledním semifinálovém kole bude zpívat mou oblíbenou píseň Hallellujah (L. Cohen) - ano, tu ze Shreka. Nedá mi to a MUSÍM se s vámi podělit o verzi, která mě zatím dostala nejvíc. Zpívají čtyři Norové - Espen Lind, Askil Holm, Alejandro Fuentes a Kurt Nilsen, vítěz soutěže World Idol.

Jestli máte tři a půl minuty k dobru, určitě si tuhle písničku přehrajte. Vkládání do stránky je bohužel u této nahrávky zrušeno, ale stačí kliknout na tento odkaz: http://www.youtube.com/watch?v=T2NEU6Xf7lM

Tyhle obrázky Mauritse Cornelia Eschera mě vždycky dostanou. Tenhle Holanďan to prostě s perspektivou uměl.

Jeho zřejmě nejznámější obraz se jmenuje Drawing Hands:

OBRÁZEK Č. 1

Ale ani další práce Eschera nejsou marné. Který je ten váš favorit? Hlasujte v anketě uvnitř článku: