KOBLIHA
Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!
A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.
|
Článek Neberte mi tu práci, prosím!
Komentáře k článku: Neberte mi tu práci, prosím!
lvice: To musi byt dost ubijejici delat redaktorku a neumet psat. Kdyby to nabidli mne, hned bych to Kristynce vyfoukla 
Vsak ona je urcite dobra v necem jinem.
kaci: Hm, článeček vyvolávající hodně smíšené pocity... kdo z nich je tam větší maňas? 
---
kaci.pise.cz
valach*: I když se snažíš vykreslit pána jako nechutně slizce odporného 
nic to nemění na tom, že dotyčný není charita a zaopatřovací ústav pro začínající málo schopné redaktorky. Slzy dívek nejsou měna, kterou lze zaplatit daně. Nějak mi té dotyčné vůbec ani trochu není líto - se mnou se taky nikdo nemazlí. 
Život prostě není spravedlivý, a co má být? S tím se musí počítat.
bublina*: Jasně, každej sám za sebe. Já beru ohledy, na mě je nikdo brát nebude. Ne, to ne. Ovšem prostředí, které působí spíš negativně, asi není to pravé ořechové.
kobliha: Valachu, věř mi, že kdybych o tu práci stála, na brečící myš se ohlížet nebudu 
Ale nevzala jsem to hlavně z dalších důvodů.
valach*: Já nekomentoval Tebe a Tvoji situaci. Spíš šlo pohled na tu dívčinu a ty nejbližší souvislosti kolem.
contritus: Slečna musí "rodičovské břímě" přinejmenším odložit, jinak se nepohne v žádné branži.
sargo: To není špatný pracovní pohovor - když člověk ví, že by ho brali, pokud by sám řekl ano Rozhodně neuškodí pracovnímu sebevědomí 
Po hovoru s tou dívčinou bych tam ale byla nerada, i kdyby nebylo jiných okolností, už bych jí tam pořád viděla... Chudák holka, jakkoli je mi takové brečení z duše protivné, je mi líto, do jaké pasti se dostala.
valach*: Možná je to tím, že ti "drsňáci" už taky mají něco za sebou a jedou už čtvrté, nebo páté gumy.
valach*: Já se nechtěl hádat - nechápu tvoji reakci. Za mých mladých let se říkávalo: "V Rusku jsi nebyl a šedesát ti není, tak nemudruj."
Jde o to, že v patnácti vidíš svět jen černobíle a každou domnělou nespravedlnost hrozně prožíváš. Po čtyřicítce se ti to už nebude zdát tak horké a hodně věcí uvidíš jinak. Nic víc.
wu: Já se taky nechci hádat. Ale cítil jsem tam podtext věkového shlížení a názoru, že čtyřikrát sjeté gumy opravňují k drsnému odsouzení, že kdo to nechápe či neodsuzuje, nemá dostatečné zkušenosti. Pokud tam nebyl, nebylo to poznat .
No ale s tím, jak hodně věcí vidíš jinak, bys reakci chápat mohl, neee?
modry*: úplně jako z filmu, kdy někdo dělá doktora, protože to rodiče vždycky chtěli a jsou na něj teď pyšní... a nakonec skončí jako knihkupec a je šťastný... paní to určo nemá lehký, ale možná jí to pomůže odrazit se a začít dělat co z čeho bude mít větší radost...
vždycky jsem chtěl být knihkupec, vyučil jsem se jako knihkupec, začal jsem pracovat jako knihkupec a stále jsem knihkupec...
Ono, kdo dnes dělá to, co se ve škole naučil, hoď kamenem...
djová: zajímavý článek; paní Frýbovou jsem četla taky, naposledy Dvě dámy v tísni a moc jsem se pobavila...
zabky-svet: Zase báječně napsané, i když článek neplní fukci pobavení.. Zajímavá sonda do mentality lidí.. A pocit, který jsi vlastnila Ty, by nebylo marné také někdy v budoucnu zažít Já se spíše budu vždy tak nějak zařazovat do role Kristýny..
eithne: Zajímalo by mě, jak by článek vyzníval, kdybys tu práci vzala. Jestli by ses rozepisovala o Kristýně a jestli by to bylo ve stejném tónu, jestli bys stejně vylíčila i onoho šéfa.
Prostě by mě to jen zajímalo, nic víc
athena: Haha, moje maminka mi s tichou výčitkou často říká: "Proboha, odejdi už konečně z té redakce a najdi si něco pořádného...!" A já že ne, že mě to baví... Holt je to o úhlu pohledu (Ale u nás v redakci naštěstí žádného umaštěného fousáče nemáme...)