Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

zlomenymec: Volný den = vypnutý mobil, to je pravidlo číslo 1! Nebo alespoň pobyt někde, kde není žádný signál

---
zlomenymec.pise.cz

lentilka®sdeluje.cz: No jo, zase ale když máš děti někde u někoho, je třeba být na telefonu, kdyby se něco dělo. Je třeba se naučit trochu neslušnosti - když já mám volný den, neodpovídám na sms a neberu hovory, pokud se to netýká dětí.

---
lentilka.sdeluje.cz

zlomenymec: Pravda, my bezdětní to máme v tomto ohledu jednodušší. Vlastně nejenom v tomto ohledu...

---
zlomenymec.pise.cz

keigi: Čtu si tu a cítím se blaženě ... Všechno nejlepší nejen k Vánocům (ehm ... ano, to už jsem prošvihl), ale i do celého roku 2014. Tobě, Kobliho, dětem i všem těm úžasným lidem ve tvém okolí. Keigi

---
keigi.pise.cz

kobliha: Keigi, můj milý Keigi, jak se máš? Ani nevíš, jak jsem ráda, že žiješ a že tu jsi!

---
kobliha.pise.cz

jarmik: Vypadá to, že nemáš ten problém, o kterém dumám poslední dobou já, že totiž máme málo známých, kteří by bydleli hodně blízko a k nimž by šlo bez velkého domlouvání zaskočit na hoďku nebo dvě na čaj, když je bezprizorní neděle...

---
jarmik.pise.cz

kobliha: Jarmiku, přesně tenhle problém jsem řešila zhruba před dvěma lety. Ale od té doby se to tak změnilo... až později jsem zjistila, že největší změna nastala ve mně. Začala jsem se totiž bavit s lidmi z blízkého okolí - vylezla jsem ze své ulity, povídala jsem si s maminkami, s prodavačkami, kadeřnicemi, popeláři, ... a z těch stovek lidí jsem našla několik nových přátel. A jsem za ně moc ráda, i když někdy brblám

---
kobliha.pise.cz

robinsonka: Aspoň nejsi osamělá.

kobliha: ... napsala Robinsonka

Hezky to do sebe zapadlo, díky moc!

---
kobliha.pise.cz