Kobliha | KOBLIHA

Přesto, že jsou děti marodi, paracetamol dělá divy. Koblížek si dneska vyškemral hru. "Hrajou to všichni ze třídy a já ten New York prostě musím postavit!" prohlásil a na klávesnici naťukal www.superhry.cz. "Jé, ty to nehraješ?" zeptal se zklamaně.
"Copak mám čas na hraní?" odvětila jsem s teploměrem v jedné ruce a s čajem v druhé. Před sebou jsem nohou strkala jídelní židličku pro Markétku.
"No tak to budu muset hrát od začátku," vzdychl synátor, ale neznělo to naštvaně.

A tak jsem se mu za chvíli koukla přes rameno:

Některé paní učitelky by měly psát básně. Nebo knihy. Nebo cokoli, kromě zadávání domácích úkolů, nad kterými se musí sejít celá rodina a dát hlavy dohromady. Včerejší opakovací úkol z češtiny zněl jasně: Vymyslete deset vět, aby se v nich objevilo třicet (!) slov na spodobu (muš/žka, tuž/ška atd.). V každé větě přitom musí být přesně tři taková slova. Pro třeťáky jako dělané.