Přesto, že jsou děti marodi, paracetamol dělá divy. Koblížek si dneska vyškemral hru. "Hrajou to všichni ze třídy a já ten New York prostě musím postavit!" prohlásil a na klávesnici naťukal www.superhry.cz. "Jé, ty to nehraješ?" zeptal se zklamaně.
"Copak mám čas na hraní?" odvětila jsem s teploměrem v jedné ruce a s čajem v druhé. Před sebou jsem nohou strkala jídelní židličku pro Markétku.
"No tak to budu muset hrát od začátku," vzdychl synátor, ale neznělo to naštvaně.

A tak jsem se mu za chvíli koukla přes rameno:

Lehli jsme. Komplet. První se přišourala Koblížka. "Jsem horká," prohlásila a lehla si mi na klín. Byla horká. Teploměr ukázal něco málo přes 39.

Koblížek ani nevylezl z postele. Slyšela jsem jen kašel. "Mám asi chřipku nebo co. Doufám, že ne prasečí!" bál se. 38,2 stupně Celsia.

Markétka neříkala nic. Byla rudá, tvářičky rozpálené. 39 stupňů.

Koblih odjel do práce. Teplota v normálu :)

Některé paní učitelky by měly psát básně. Nebo knihy. Nebo cokoli, kromě zadávání domácích úkolů, nad kterými se musí sejít celá rodina a dát hlavy dohromady. Včerejší opakovací úkol z češtiny zněl jasně: Vymyslete deset vět, aby se v nich objevilo třicet (!) slov na spodobu (muš/žka, tuž/ška atd.). V každé větě přitom musí být přesně tři taková slova. Pro třeťáky jako dělané.

Jestlipak uhodnete, kde lze vidět tuto skálu? Pokud už jste na tomhle místě byli, bude pro vás asi hádání jednodušší. Jsem zvědavá, kolik z vás dnešní hádanku uhodne. Komentáře jsou jako obvykle moderované, odpověď najdete v aktualizaci tohoto článku za pár dní. Těším se na vaše odpovědi :)