Jedna z mých nejoblíbenějších spisovatelek, paní Zdena Frýbová, zemřela v Motole.
Nemám ráda takové zprávy...
"Mamí, máme od toho kalendář?"
"Od čeho, Koblížko?"
"No od toho, až umžeme a zase se narodíme. Jako jak to půjde popožadě. Jestli budu první."
Včera večer jsem dětem povídala pohádku o Jeníčkovi, Mařence a perníkové chaloupce. Koblížkovi ne, toho už pohádky nebaví a čte radši dětské detektivky. Ale holky poslouchaly, ani nedutaly. Pak mě ale Koblížka zaskočila otázkou, nad jejíž odpovědí si lámu hlavu doteď. A říkala jsem si, že mi třeba pomůžete. Protože já dneska večer MUSÍM přijít s nějakou odpovědí (slíbila jsem to, chápete?) :)
Už dlouho jsme nehádali, co říkáte? V šestém kole jsem si pro vás připravila velmi zajímavou osobnost. Byl to Čech, dokonce velmi známý Čech, který je neprávem opomíjen. Jsem zvědavá, kdo z vás pozná jeho jméno podle fotografie a několika indicií. Ptám se tedy: Kdo je tento muž?
Přesto, že jsou děti marodi, paracetamol dělá divy. Koblížek si dneska vyškemral hru. "Hrajou to všichni ze třídy a já ten New York prostě musím postavit!" prohlásil a na klávesnici naťukal www.superhry.cz. "Jé, ty to nehraješ?" zeptal se zklamaně.
"Copak mám čas na hraní?" odvětila jsem s teploměrem v jedné ruce a s čajem v druhé. Před sebou jsem nohou strkala jídelní židličku pro Markétku.
"No tak to budu muset hrát od začátku," vzdychl synátor, ale neznělo to naštvaně.
A tak jsem se mu za chvíli koukla přes rameno:
Lehli jsme. Komplet. První se přišourala Koblížka. "Jsem horká," prohlásila a lehla si mi na klín. Byla horká. Teploměr ukázal něco málo přes 39.
Koblížek ani nevylezl z postele. Slyšela jsem jen kašel. "Mám asi chřipku nebo co. Doufám, že ne prasečí!" bál se. 38,2 stupně Celsia.
Markétka neříkala nic. Byla rudá, tvářičky rozpálené. 39 stupňů.
Koblih odjel do práce. Teplota v normálu :)
Některé paní učitelky by měly psát básně. Nebo knihy. Nebo cokoli, kromě zadávání domácích úkolů, nad kterými se musí sejít celá rodina a dát hlavy dohromady. Včerejší opakovací úkol z češtiny zněl jasně: Vymyslete deset vět, aby se v nich objevilo třicet (!) slov na spodobu (muš/žka, tuž/ška atd.). V každé větě přitom musí být přesně tři taková slova. Pro třeťáky jako dělané.
Jestlipak uhodnete, kde lze vidět tuto skálu? Pokud už jste na tomhle místě byli, bude pro vás asi hádání jednodušší. Jsem zvědavá, kolik z vás dnešní hádanku uhodne. Komentáře jsou jako obvykle moderované, odpověď najdete v aktualizaci tohoto článku za pár dní. Těším se na vaše odpovědi :)
Kdo zvládl přečíst minulý článek až do konce, má můj obdiv. V noci reagovala i protistrana a poslala tento e-mail. Docela by mne zajímalo, jak bude celý případ pokračovat.
Uvažuji o tom, že si koupím nový notebook. Moje úvaha je velmi intenzivní. Můj stávající noťas je už notně ošoupaný - některá písmenka už vůbec nejsou vidět - a rozhodně nevypadá, že jeho majitelkou je členka něžného pohlaví. Mezerník už není matný, ale leskne se jak staré kalhoty (hlavně jeho levá polovina - prostě levý palec ho mačká častěji) a mezi klávesami se skrývá nejedno tajemství.
Hučí jak stará manželka, když se chlap vrací z hospody, baterie vydrží maximálně 4 minuty, jinak musí být pořád v síti - tudíž ztrácí funkci notebooku, ale pevný počítač prostě nechci.
Mám několik požadavků na nový stroj, ale jakožto naprostý laik bych ráda požádala o Vaši radu.