Volala mi Ivetka. Ta Ivetka, která s mým manželem čeká dítě. A co tím prý sleduju, že se nechci dát rozvést. Pozvala jsem jí na kafe. Prostě jsem ji chtěla poznat.

"A kde jsi ho nechal?" ptala jsem se důrazně Koblížka, když přišel ze školy.
"V šatně jsem si ho strčil do boty, jako v šatně, jako aby se mi neztratil. A pak jsme cvičili a když jsem tam pak přišel, tak už jsem ho tam jako neměl."
"Neříkej pořád to JAKO!"
"Dyk neříkám JAKO!"

"Mamí, co je to Kakabus?" ptal se mě asi před hodinou Koblížek a zajel ke mně pod peřinu. "Ten, kdo se pořád mračí, je nevrlej a protivnej," odpověděla jsem ještě v polospánku. "Hm, prostě Olin."

To jsem celá já. Někam se zaregistruju, abych vyzkoušela nějakou novinku, pak na to zapomenu, následně mi to někdo připomene, vzpomenu si, vlezu tam (když objevím heslo) a zjistím, že je tam daleko víc lidí než dřív. Takže jsem znovu na Twitteru.