"Tohle si neberte, holky, to je pálivka!" prohlásil Koblížek a dramaticky se odmlčel. "A to by vás tak strašně moc pálilo, že byste pak celý den nemohly jíst. Ani pít!" Položil na stůl krabičku tic-taců a odkráčel do koupelny.

Holky se chvíli zvědavě dívaly na pálivky, kterých se bály i dotknout. "To nebudeme papat, Marí," řekla Koblížka své mladší sestře. "To jsou pálivky, víš? Koblížek to žíkal." Markétka pokývala hlavou. Sourozencům se prostě DÁ VĚŘIT.

Právě jsem přijela z Prahy. Koblížek byl připoutaný ve svém podsedáku na zadní sedačce, holky naštěstí zůstaly doma. Pršosněžilo, já jela po Jižní spojce v prostředním pruhu. Stěrače stíraly, jela jsem opatrně, protože byl dost velký provoz. Na to, jaké bylo počasí. V zrcátku jsem viděla bílé auto, které za mnou kličkovalo z pruhu do pruhu. Nesvítilo a jelo hodně rychle. Dávala jsem si pozor, protože se ke mně blížilo.

Chvíli bylo vpravo, pak v prostředním pruhu a mě předjíždělo zleva. Jedna myška, druhá, třetí - asi dvě auta přede mnou si tenhle šílenec vjel do prostředního pruhu a šlápl na brzdu. Na té namoklé silnici to bylo žůžo. Dupli jsme na brzdu. Cítila jsem, jak se mi zablokovala kola, tak jsem rychle brzdu pustila a přerušovaně několikrát šlápla znovu. Zastavila jsem asi deset centimetrů za dodávkou. Rychle jsem pustila varovné a čekala, jestli to slečna v jeepu dobrzdí.

a dovolím si z něj citovat: