"A když budu poslouchat Vendulku a nikoho jiného, tak se mi splní pšání," oznamovala mi Koblížka cestou ze školky.
"A kdo ti to říkal?"
"No Vendulka pšece."

Jednou za šest až osm týdnů pořádáme LParty. Každá noc, kterou strávíme posloucháním starých elpíček, je tématicky zaměřená. Napadlo mě při čtení článku u Jarmika, že jsem o našich LParty ještě nepsala, tak to napravuji.

"No a pak děda řekl, že nás dožene. Ale nedohnal. Potkali jsme ho až u slonů."
Koblížek líčil zážitky z výletu s dědou a babičkou. "No a ten pan Kovařík pak s paní Kovaříkovou a s námi šli až k tučňákům. A s dědou už nebyla legrace, protože se pořád bavil jenom s nima. A pak nám doma vyprávěl, že s tím pánem seděl v lavici a představ si, že babička ho vůbec neznala."
Babička se smála. "Jak bych ho mohla znát, když jsem dědu poznala až v tanečních?"

Minulý článek, který jsem nazvala Automatické psaní, bylo fakt spíš psaním volným. A protože jsem právě přišla z hospody, mám v sobě trochu vína, dostala jsem chuť napsat druhý díl. Tolik perex - budou to bláboly, takže zbytek jen pro ty otrlejší :)

14 let života zkrácených do hodiny a půl. Dokumentární film Heleny Třeštíkové o Katce - narkomance, která na horské dráze života většinou frčí shora dolů. A to poměrně rychle. Těch návratů výš není tolik. Už dlouho jsem neviděla tak působivý film.

Nikdy jsem to nezkoušela. A dneska mi padl do očí článek o automatickém psaní. Prostě sedíte, ruce na klávesnici a píšete, co vám slina na jazyk přinese (nebo něco z mozku do prstů spíš). Možná je na čase vyzkoušet si automatické psaní. Jenom nevím, jestli je blog tím správným místem... ale vy už jste tu zvyklí na ledacos :)

Stvořil Bůh, stvořil Bůh ratolest,
bych mohl věnce vázat,
děkuji, děkuji za bolest,
jež učí mne se tázat,
děkuji, děkuji za nezdar:
ten naučí mne píli,
bych mohl, bych mohl přinést dar,
byť nezbývalo síly,
děkuji, děkuji, děkuji.

Že je myšlenka virtuálních školních sešitů stará jako internet sám, je nasnadě. Přesto mi až dneska přišel jeden na oči. Předem přiznávám, že se po školních sešitech nepídím, bo jsem škole už dávno odrostla, ale téma by mohlo zajímat například Ohnětu nebo mladší ročníky. Já si nějaký pořídím na Univerzitě třetího věku (jestli se jí dožiju).

Školní sešit.cz (www.skolnisesit.cz) vypadá úplně jednoduše, má snadné ovládání, základní funkce - které ale pro tuhle aplikaci určitě stačí - a propojení s Facebookem a mobilem a dalšími moderními vychytávkami, aby se studenti nemuseli moc namáhat a získávali praxi v týmové práci :)

Dostala se mi do ruky zvláštní sklenice s hořčicí. Bylo na ní napsáno Novodvorská hořčice - vyrobená mnichy z kláštera Nový Dvůr. Až jsem se bála dát si ji k obyčejnému párku :)

Kamarád Petr říkal, že si ji jezdí kupovat k jednomu člověku v západních Čechách, když jede služebně kolem. Zaujalo mě to a trochu jsem se porozhlédla po pavučině informací. A byla jsem překvapená, protože o Trapistech jsem ještě neslyšela.

Mám závratě a do výšek se neženu. Když čtu u Sargo komínové články, mám vždycky závrať. Ale existuje jedna výjimka. Virtuálně občas lezu. Horolezu na virtuální skálu z písmenek. Hraju Horolezce. Nejsem sice nijak pravidelný hráč, leč jde mi to celkem dobře, musím říct. A čas od času mám chuť se odreagovat a skládat věty z písmenek, které mi nabídne počítač. A vylézt na horu dřív než soupeř.