Dneska ráno na mě vybafla netradiční koleda, vlastně péefko, firmy Google. Jestli si chcete zagůglajdovat, stačí kliknout na obrázek (a nezapomeňte si pustit repráky):

Když jsem byla malá, dostala jsem hru, která se jmenovala Písmenka (nebo tak nějak). Na hrací desce byly obrázky a u nich políčka, na která se dávala písmenka. Kdo první složil slovo z obrázku, vzal si příslušnou kartičku se stejným obrázkem. Kdo získal nejvíc obrázků, vyhrál.

Netušila jsem ještě nic o hře Scrabble, kterou jsem dostala až v dospělosti. A to ještě českou verzi - Kris Kros. A právě Scrabble dnes slaví šedesáté narozeniny.

Jana Nedvěda jsem nikdy moc nemusela. Nějak jsem mu nikdy nevěřila, že to, co zpívá, je upřímné a od srdce. Nevím proč, ale přišlo mi to spíš jako zpívání přes peněženku. Definitivně se mi odcizil, když jsem si přečetla o jeho vztahu s Pavlínkou (jmenovala se ta mladá dívka Pavlínka, doufám?). To vrkání starého obézního pána, slova plné lásky, hvězd a romantiky. Nic pro mě :)

Kulda se převalil na bok. Chtěl ještě spát, ale musel už vstávat. Volala ho máma na snídani. "A dál už nevím. Spisovatel asi nebudu," krčil Koblížek rameny a podával mi svou prvotinu.

"A pijdou někdy zase na návštěvu?" ptala se Koblížka, sotva se za čertem, Mikulášem a andělem zavřely dveře. Nějak se nám to letos zvrtlo.

Když jsem si u LuFy přečetla článek o modrých koblihách, které kdosi neznámý posílá do firem, byla jsem zvědavá, co se pod touhle marketingovou akcí skrývá. A dozvěděla jsem se to.

Díky Miloši Čermákovi a jeho novém článku na Extra jsem zase pokročila směrem k technologické budoucnosti. Zaregistrovala jsem se na Facebook. Jsem tam!

Pomalu se rozkoukávám, neboť jsem dosud měla (asi špatné) mínění, že podobné sítě jsou jen pro náctileté. No, uvidíme. A co vy? Jste tam taky?

"Celý den jsi měla heba! Teď ho mám já!"

Ano, snídáme. Snídáme heba se šunkou. Právě ke mně přiběhla Koblížka a zbytek skývy mi přímo odtrhla od ... (úst). Nemusím říkat, že úplně stejný chleba se stejnou šunkou má talířku taky, že ne?

Časové údaje u malých dětí se mi líbí moc. CELÝ DEN u Koblížky znamená UŽ NĚJAKOU DOBU. VČERA překládám jako KDYKOLI V MINULOSTI, ZA CHVILKU jako KDYKOLI V BUDOUCNOSTI. Ale o tom jsem psát nechtěla :)

Zakladatel Pozitivních novin, Pavel Loužecký, se rozhodl, že se stane milionářem. I pořídil si webovou stránku, na které zveřejňuje svůj Deník milionáře. Začal 25. září a každý den píše nový příspěvek, jak je s vyděláváním prvního milionu daleko.

"Dneska budu motýlek," prohlásila Koblížka v půl šesté ráno. "Můžeš mi svázat tyhle dva pošášky?" Rozlepila jsem jedno oko. Koblížka měla v ruce dva polštáře a bosá stála u mé postele. "To nejde, svázat dva polštářky. Motýlek dneska nebudeš. Jdi si ještě lehnout."