Chcete pomoct dobré věci? Chcete dát svým obchodním partnerům něco jiného než tradiční tužku a kalendář nebo flašku vína? Chcete si udělat radost? Chcete mít hezký pocit, že pomáháte tam, kde je to opravdu potřeba? Co třeba koupit krávu, kozu nebo bezpečný porod?

Po dlouhé době jsem vlezla na Facebook. Nemyslím ten Koblihový, ale na svůj "skutečný" - ten, kde mám své vlastní jméno a příjmení a taky svou fotku. Opravdickou. Nemám tam stovky kamarádů, jen šest desítek lidí, které opravdu znám a které bych kdykoli ráda viděla u sebe doma (to je můj filtr - pozvala bych ho/ji na sobotní oběd? dokázala bych s ním/ní strávit celé odpoledne?). Málokdy přidám někoho nového a často žádosti ignoruju. A nestydím se za to :)

Zjišťuji, že nad svým životem pomalu ztrácím kontrolu. Poslední dobou jsem ve víru událostí a okolností, které ne vždy ovlivňuji tak, jak bych si přála. Nejsem na to zvyklá a trochu mě to děsí.

Našla jsem stránku, která mě i děti včera připoutala na několik hodin k monitoru. Možná znáte hry, u kterých trénujete mozek (a musím říct, že je mám občas dost ráda, i přes výsledky, kterých dosahuji). Tahle česká stránka, kterou vám chci dneska ukázat, má k dispozici několik her, u kterých si nastavíte obtížnost, časový limit a další data - a počítač vygeneruje obtížnost, na kterou máte náladu, čas nebo věk.

Včera jsme se zasekli u hry Šaráda, ve které skládáte slova ze slabik. Dneska jsem tam vlezla znovu, abych udělala pár náhledů a musela jsem se nutit, abych včas vypadla :)

Včera jsme šli ven. Dvě hodiny jsme se procházeli v listech, trhali šípky a sbírali "extra-ultra-mega-bomba-famózní" listy a pak jsme se vydali na hřiště. Pozorovat děti na hřišti mě pořád baví. Člověk se dozví spoustu věcí o lidech, kteří tam jsou. A přitom nemusí nikdo ani promluvit. Jako včera.

"Už aby byla zima, maminko moje." Koblížka stála na dvoře, v ruce koště a zametala z chodníku listí. "Sníh se totiž uklízí líp než listí. Prostě se to ojezdí sáňkama a je to." To já mám podzim ráda. A dnešní den byl - podzimní.

Miluju podzimní vůni. A brouzdání v haldách barevných listů. "Půjdeme na procházku, děcka," rozhodla jsem autoritativně a vyšli jsme do parku. Zatímco děti chodily po cestičkách, já si to namířila na trávu a do listů. Chci si to užít, co kdyby...

Lidi se nudí. Vlastních zážitků málo, do práce, z práce, televizní noviny, sprcha, večeře a spát. O víkendu návštěva, úklid, možná výlet. Stereotyp. Nuda. Šeď. A pak přijde SITUACE. Horníci v Chile. Anička v Tróji. A lid virtuálně ožívá, lidé vstávají, mluví a diskutují. Projíždějí zpravodajství, čtou komentáře v on-line Blesku, mají vlastní teorie a kdyby ONI byli tam a tam, určitě by to udělali jinak (rozuměj LÍP).

vtip...

Dneska ráno tu byly tři stupně. Navlékla jsem holkám rukavice, na hlavy jim narazila čepice a šly jsme do školky. Odpoledne asi půjdeme v tričkách. Miluju babí léto, ale ráno by mohlo být o pár stupínků víc.

Už jsem psala, že se mi líbí Dokonalý svět, že jo? Líbí se mi čím dál víc. Je vidět, že scénáristka (která vlastně ani scénáristkou není) ví přesně, o čem píše. Nevím, jestli se díváte, jestli tímhle seriálem pohrdáte nebo jestli jste ještě neměli příležitost ho vidět, ale včera mě dostala ta část, kdy David nakupuje Marii dárky k narozeninám. Protože písnička Hey big spender sedí ke scéně jako píp na hrnec.