Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš... najdete na mém blogu. Jdu teď cestou velmi zvláštní a mám z ní radost. Potkávám lidi, které bych k sobě asi dřív nepřitahovala. Měním se - a se mnou se mění i mí přátelé, kamarádi, sousedé i náhodní kolemjdoucí. Věřím na to, že člověk v určitém období přitahuje lidi, které potřebuje - aby mu pomohli, poučil se od nich, nebo aby ho třeba v něčem vykoupali - a on pak mohl pokračovat dál. Uvědomuji si to teď víc než kdy jindy.

Rána jsou různá. U mě jsou většinou pomalá. Pomalé ráno vypadá nějak takhle: ignoruji po mně skákající děti a krokem šouravým vstávám, zapínám konvici a vařím čaj. Jsem schopná se několik minut tupě dívat na konvici a pak se leknout, když cvakne a vypne se. Následně hledám pytlíčky s čajem a nevnímám dětské hlasy "jahůdkovej, dneska jahůdkovej" - zalévám třešňový čaj a tvářím se nepřítomně. Vyndávám punčocháče a nevnímám Koblížka, když odchází do školy (se svačinou, kterou si sám připravil).