KOBLIHA
Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!
A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.
|
Článek Dá se tvůrčí psaní naučit?
Komentáře k článku: Dá se tvůrčí psaní naučit?
lufa: S psaním to je stejné jaka s každým jiným řemeslem. Pokud je člověk manuálně zručný, může se naučit být schopným řemeslníkem. Pokud má člověk sklon k psanému slovo, může se naučit dobře psát.
S "tvůrčím" přístupem a to ke všemu je to už ale trochu jiné. Tam nestačí zvládnout dovednost, ale chce to mít i nápady. Mít nápady se ale člověk už jen tak nenaučí. Nápady (konkrétně u psaní třeba můza) buďto přichází a nebo nepřichází. Pokud nápady přichází je vše fajn a k řemeslně zvládnuté psaní se může označit tvůrčím. V opačném případě jde jen o psaní, které také není marné, ale už není tvůrčí.
Takto to alespoň vidím já.
lufa: Až na ty překlepy, které jsem napáchal. Holt, málo jsem na dnešek spal 
. Dnes doženu.
athena: Ahoj 
No, já se psaním už hodně let živím a myslím si, že základ musíš mít od boha a když ho máš, dá se s tím se pracovat, leccos zlepšovat a učit se. A pak je tu ještě to nejcennější, což je nápad. Docela mě zaujal úvod článku na jíném blogu: "Chci napsat článek, ale nevím o čem..." No, v tom případě nepomůže ani ten talent...
kobliha: Souhlasím. Taky se živím psaním, vycházejí mi články, za které dostávám honoráře. Vím, jak má vypadat reportáž, jak fejeton a jak povídka. Věřím tomu, že se dá vypilovat technika. Ale nápad, invence a fantazie ne. Jak píšeš: v tom případě nepomůže ani ten talent. Díky za názor!
lufa: Koukám, že se zde každý živí psaním 
. Já se tedy psaním neživým (pro větší "obživu" chodím do práce – přeci jen rodina očekává víc), ale honorované články mi taktéž pravidelně vychází .
kobliha: Teď musím dodat, že ani já se psaním neživím - snad jen PŘIŽIVUJI Momentálně mě živí stát (v rámci rodičovské dovolené) a Koblih
jarmik: Koukam, že jsem se při kafi namáhal zbytečně, předřečnice to řekly za mne
Lepší než tvrdá práce je talent od boha, ale vzdělání ohledně tvůrčího psaní pomůže průměrně talentovanému jedinci mít lepší výsledky.
Přiznám se, že mám trochu problém věřit radám o psaní od lidí, co sami nic extra nenapsali. Ale jsem si vědom, že to není racionální: předávat vědomosti mohou úspěšně i lidi, co v tom oboru nejsou špičky.
U tvůrčího psaní mě asi jako první napadne Dan Brown (Šifra mistra leonarda atd.) - jestli se nepletu, tak léta to vyučoval a ty jeho knížky jsou psány podle jasného plánu a k dosažení jasného účelu. A nečte se to špatně, dle mého!
kobliha: Jsem ráda, že jsi zmínil kvalitu učitele. Tak trochu plánovitě jsem napsala autorčiny scénáře a čekala jsem, jestli se toho někdo chytí.
Nevím, jestli na Markétu Dočekalovou "životní" scénář ještě čeká...
Nedávno jsem četla knížky reportáží Viděl jsem peklo (1. a 2. díl) od Tvrtka Vujityho, maďarského dobrodruha. Tam je tvrdá práce vidět na první pohled. Mohla by to být učebnice psaní reportáží. Jsou tam přesně vidět fígle, které se pro reportáže hodí.
Dan Brown se čte dobře, právě pro jeho píli. A pak si člověk řekne: je to jednoduché. Stačí nastudovat pár odborných pramenů, použít plán románu a je to. U něj to funguje. Ale přiznejme si, že literární klenoty jsou jinde.
Teď je ovšem otázka, jestli lidi touží psát literární klenoty...
jarmik: Myslím, že asi nenajdeme tady nikoho, kdo by si myslel, že lze se klenotu dobrat na těch kursech - to už holt je vyhrazeno talentům.
(Ale nevím, jestli Brown moc tím trpí, že píše spotřební bestsellery. Na nájem asi má a nemusí v práci nosit žádné těžké předměty )
athena: Koukám, Koblížko, že jsi nakousla dobré téma... No, tak popořadě... já se psaním nepřiživuji, ale fakt se tím legálně živím, chodím psát do práce, beru za to plat a tak... dokonce už hezkou řádku let. Nicméně, Lukáši, poznámka že rodina očekává víc, je docela namístě... tuhle práci můžou dělat jenom opravdoví nadšenci, ostatní brzy utečou pro velkou dřinu za málo peněz 
Jinak mě velmi, velmi zaujal postřeh Koblížky, že je otázka, jestli lidé chtějí psát literární klenoty. No, to je přesně to dilema. Buď píšeš klenoty, které ocení pár lidí, kteří tomu rozumějí. Uznání je fajn, ale uživí tě tahle hrstka? Vydání knížky tě vyjde na statisíce. Kolik knížek musíš prodat, aby se ti přinejmenším aspoň vrátily tyhle náklady (nebo sponzorům, to je jedno...). Když píšeš to, co lidi baví, pak tě ti, co tomu rozumí, tvrdě zkritizují. Ale tvá dílka jdou na dračku. A třeba ti pak vydělají i na ten klenot. Je to velmi tenký led a ta hranice, kam až se dá zajít, aby se člověk za to, co píše, nemusel stydět a zároveň se uživil tím, co ho baví, je velmi, velmi, velmi křehká...
jarmik: I když nepracuju u knih, tak si dovolím jako naprostý laik ještě dodat k té ekonomice tohoto oboru, že i když to není jistě ani pro vydavatele lehké, tak toto jsou zlatá léta, na která se bude jednou vzpomínat jako na dobu největší prosperity vydavatelství.
Podle mého žije byznys knihama v podobné situaci, jako byly hudební vydavatelství na konci 80. let, tj. těsně před digitalizací a následně pálením, stahováním, klesáním tržeb, propouštěním a zavíráním krámů. Sice se evidentně do digitální knihy nikdo tolik nehrne, ale tu a tam se pokusy objevují a časem to přijde.
luboš: S dovolenim, vydání knihy nestojí statisíce. Stačí par tisíc, cca 20-30 000 Kč muzete mit hezkych par kousku, tistených digitálně. Pokud to bude brožované, cca 100 stran formatu A5, tak mate 300 knih po 80 Kč vyrobni ceny. Pro příklad kalkulace muzete mrknout na Knihovnicku.cz nebo Novaforma.cz.
Jinak zakladam literarni sdruzeni, jiz druhe, za ucelem spolecneho vydavani. Ma nekdo zajem se pridat? Jsme autorem asi 150 básní, 2 libret, asi 50 písňových textů a mám rozdělaných pár dobrodružných a historických příběhů.
Mějte se vsichni prima. L.
sargo: Jak už tu zaznělo, určitě souhlasím s tím, že pokud člověk nějaké předpoklady má, učením se může dostat o hodně dál.
Možná bych ale nakousla problematiku toho nápadu. Sebelepší nápad nestačí na dobrou knihu, ale umět čtivě psát na knihu, která se bude dobře prodávat, stačí; alespoň se o tom běžně přesvědčuji, zejména u amíků. Ti mívají to základní "řemeslo" zvládnuté dobře a čtenář si až na konci uvědomí, že se nechal ulovit na něčem, co nebylo než pár klišé obalených ve vatě. :o)
ivana*: Pratele, souhlasim s vami.
Jen bych rada zminila jednu vec. Na VOS publicistiky bylo psani na druhem miste. Pokud student psat umel bylo to spis jen takovym plusem. Protoze to o co tam slo, bylo srotit se - historii zurnalistiky, masovou komunikaci, politologii atd. Ja nemam zadnou pamet, nebo se proste neumim ucit, nevim. Kazdopadne jsem si u tech par tvurcich predmetu, kde slo o to, neco vysoukat z hlavy a ne do hlavy, vylozene odpocinula
athena: Trochu zvelebuju svůj mladičký blog, můžu si tě přidat do přátel, Koblížko? (Můžeš i ty mně...)
kt®blbne.cz: Knížku mam, přečetla jsem si jí a moc nových objevů mi nepřinesla. Tvůrčí psaní se podle mě naučit nedá, je to o talentu jako spousta jiných věcí. To je jako kdybych chtěla po člověku bez hudebního sluchu, aby zpíval čistě. Nemožný...
---
kt.blbne.cz
sargo: To sice jo, ale člověk s talentem bude určitě zpívat líp, když bude chodit do hudebky na hodiny zpěvu, než když si tu a tam zanotuje po ránu v koupelně Dajánu
keigi: Tuhle knížku jsem četl někdy v květnu. A (možná moje chyba) čekal jsem o ní víc. Je tam dost informací, které platí, ale většinu z nich si člověk odpozoruje sám a ani se nemusí psaní zas tolik věnovat. Ovšem na ten druhý díl jsem zvědavý!
Teď mě tak napadlo ... když to srovnám s "O psaní" Stephena Kinga, odnesl jsem si ze stejného počtu stran totéž a to do toho dokázal King narvat ještě autobiografii
tlapka: Ta knížka je dobrá, taky ji mám.
A jestli se dá psaní naučit? Těžko říct. Nikdo se nemůže naučit vymýšlet postavy a děje, pokud nemá nápady už vrozené. Ale zdokonalit si styl, proč ne?
eithne: Tuhle knížku jsem dostala k Vánocům a ještě jsem ji pořádně neotevřela. Podle mě to prostě neučit nejde, cení se snaha, krev a pot, jak člověk do úmoru zkouší znovu a znovu... a je více než vhodné si k tomu najít nějakého beta-readera, který by byl ochotný se tím prokousat a vytknout chyby... nebo pochválit.
Doporučuju se obracet na Sargo, pokud netrváte na tom chválení 
sargo: 
Od TEBE to teda SEDÍ! 
Chválím jenom beznadějné případy, kterým by nepomohlo ani kdyby je na padesát let zavřeli s Čapkem na samotku, mladistvé, ukrutně dobré a ty, o které se absolutně nezajímám. Sama jsem za (přiměřenou :oD) kritiku ráda, takže jsem ochotna se obětovat a sama se o ní pokoušet, ač jsem za padoucha :oD A navíc vždycky si tam najdu něco k pochválení, i když je to občas fakt děsná fuška :oD A věci se musí posuzovat i vzhledem ke svému účelu. Tak. :oD
markisha®blbne.cz: Tak já si kromě nějakých svých zamyšlení a deníčků "tvořím" jen ty svoje básničky a to je spíš takovej ventil, v podstatě mě ani nezajímá, jestli se to někomu líbí nebo ne...když líbí, tak jsem samozřejmě ráda...když nelíbí, botky si nerozkousám. Ale myslím si též, že na psaní musí být talent od Boha, že se to jen tak řemeslně naučit nedá.
lenka*: Taky tu knihu mám. Autorka tam nikde neříká, že jde psaní naučit. Naopak to hodnotí velmi prakticky a střízlivě. Knížka mě tak naladila, že jsem se přihlásila i do jejího kurzu a byla jsem velmi spokojená. Mimochodem, také je autorkou seriálu Ulice a jestli se nepletu, napsala prvních asi 700 dílů. Kromě toho i různé další věci, ale ono to je jistě o tom, co tu někdo říká velmi přesně níže, že pokud se člověk psaním skutečně živí, nemůže si zrovna moc vybírat, co bude psát a že to je pohyb na tenkém ledě. Ta kníha je určená naprostým začátečníkům a z tohoto pohledu je napsaná moc dobře. Ostatně to potvrzuje fakt množství čtenářů, co si ji koupili. Pokud někdo říká, že tam jsou uvedené "známé věci", tak to může být nejen proto, že teorie je prostě jen jedna, ale taky proto, že nejde o naprosto nezkušeného začátečníka. Já jsem žasla, co si mohou lidé myslet o tvůrčím psaní a když jsem to na vlastní oči viděla a na vlastní uši v kurzu slyšela, tak chápu, proč je ta knížka psaná tak, jak je. Nevěřili byste, kolik bylo v kurzu lidí, kteří nikdy nic nenapsali, ale byli přesvědčení o tom, že jsou nejlepší na světě a že zítra na psaní vydělají miliony. Paní Dočekalová učí myslím asi 8 let, nebo tak nějak, a její studenti jsou fakt úspěšní a vydávají sbírky i romány a píší úspěšně scénáře. Jestli třeba chcete vidět, co u ní v kurzech vzniká, teď tuším vychází sbírka jejího studenta Marcela Babczynského Šeptání Ďábla. A to je jen jedna z mnoha. Ale chtěla jsem říct, že kdybyste viděli jak vypadá opravdu nezkušený začátečník, možná byste ještě řekli, že ta kniha měla být ještě víc polopatická. Podle mě se povedlo autorce najít střední cestu. Jinak pokud jde o recenze, vyšlo jich na tuhle knihu docela hodně a většina byla velmi pozitivních, těch negativních bylo spíš minimum. Podle mě to dobře vystihl Petr Žantovský v recenzi otištěné na serveru Česká Média (ale najete i jiné pozitivní recenze na internetu): http://archive.ceskamedia.cz/article.html?id=168204_hp_M&qqqq=%C5%BDantovsk%C3%BD Omlouvám se, že náruživě hájím knížku i autorku, ale zažila jsem její kurzy a tak nedám dopustit. Ještě mě napadá jedna poznámka k té kvalitě lektorů a učitelů obecně. Paní Dočekalová obor vystudovala na VŠ, což ji vlastně opravňuje ho vyučovat i kdyby nikdy sama nic nenapsala. Najdete mnoho lektorů tvůrčího psaní, kteří ten obor jen vystudovali a sami se psaním nikdy neživili, ani nic nenapsali. V USA to je například skoro běžné a tyhle lidi si Hollywood pak často najímá jako poradce a jejich kurzy jsou dost drahé. Ono totiž fakt platí, že dobrý autor vůbec nemusí být ještě dobrý učitel a naopak. Učit musí člověk umět. A i když nedokážu posoudit autorské kvality paní Dočekalové, učit podle mě umí. A hlavně, ona hned bere lidi, kteří jsou šikovní, do praxe. To je taky moc zajímavé. Třeba v tom našem kurzu si vybrala 4 talentované lidi a nabídla jim místo stážistů u televizního seriálu. Dostanete se normálně k něčemu takovému? Je to dva roky a na výročním setkání kurzistů v létě jsem zjistila, že z těch čtyř lidí už dva v televizi pracují na plný úvazek a splnili si tím svůj životní sen. Takže já sice na jednu stranu souhlasím, že je asi super, když Vás třeba učí světoznámý a uznávaný spisovatel, ale není to zárukou toho, že umí učit a že vás něco naučí. To si skutečně myslím. A když je někdo dobrý učitel, vůbec ještě nemusí být i úspěšný autor. Tedy podle mě. Ještě mě napadá, kdo třeba máte rádi detektivní romány a špionáž, tak Vítězslav Jareš (vydal už několik románů u Mladé Fronty a píše detektivky pro televize) byl také student paní Dočekalové. Takže mě napadá, že možná než seznam vlastních úspěchů lektora je důležitější seznam jeho úspěšných studentů. V Americe, když jsem tam byla a hledala kurz tvůrčího psaní, všichni lektoři tohoto oboru hlavně ukazují, kdo u nich ze slavných a úspěšných scenáristů a spisovatelů studoval. Paradoxně, tvorba lektorů samotných Amíky vlastně vůbec nezajímá. Platí si za to, že jednou budou úspěšní oni a ne lektor. I to je způsob, jak o tom je možné přemýšlet.
jirka*: Ta knížka mě vyděsila v jednom: že tam dává za pozitivní příklad dílko pana Petra Žantovského. (Vůbec se nedivím, že na její knihu napsal pozitivní recenzi.) Osoby více než sporné, a to nejen z hlediska jeho členství a účinkování v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, která zavinila, nepochopitelně zavinila, to, že jsme pak platili skoro jedenáct miliard korun odškodného... Peníze, které nám dnes velmi chybí. Žantovský, Štěpánek ani nikdo jiný z těch, kteří navzdory všemu zdravému rozumu umožnili Železnému konkrétní kroky, kterými televizi vyrval z rukou Američanům, je dodnes neuhradil... Naopak, tito lidé ještě mají tu drzost poučovat a objevovat se v médiích... Což se jim díky jejich kontaktům na ODS vskutku daří... (Například pan Žantovský dostal na Radiožurnálu jakési mediální okénko...)
rené nekuda: Psaní je řemeslo a více o něm najdete na mých stránkách http://www.renenekuda.cz/
Vřele doporučuji všem zájemcům o tvůrčí psaní a kreativitu!
ika: Není to příliš složité, každý z nás by mohl nakreslit obraz a bylo by mu fajn, napsat povídku a bylo by to fajn a zpívat, tančit. Prostě být tvořivý. Nemusíme být tak nároční, až tak nároční, že jednoduché věci pro radost budou tak komplikované, že je bude dělat jen hrska vyvolených. Ne?
jan: Vůbec nejde o to, že by psát měla či neměla jen hrstka vyvolených. Psaní je nutkání. Je to naléhavá potřeba, možná nějaká forma duševní poruchy. To, že někdo jen tak z rozmaru nebo nudy napíše povídku, básničku nebo kuchařku, přece vůbec nic neznamená. Skutečného spisovatele pronásleduje potřeba psát neustále. Mnoho z nich (spisovatelů a potencionálních spisovatelů) tuto potřebu nikdy nenaplní. Lhostejno z jakého důvodu. Často jsou prostě příliš zaneprázněni přežitím, občas nenajdou odvahu s tím začít, občas začnou, ale hned první neúspěchy je zlomí a donutí toho zanechat. To však neznamená, že přestanou být tím, čím jsou. Takoví lidé pak jen umírají zatrpklejší a nešťastnější.
Psát může každý, ale ne každý může psát srdcem, s vášní. Člověk se jako spisovatel rodí. To ostatní už je jen řemeslo.
nalinder: Pokud se nebojíte publikovat svá díla, tak se přijďte podívat na literární server Temnoles.cz. Určitě neprohloupíte - čeká na vás příjemná atmosféra a fajn lidi. Tak proč to nezkusit?