masha 008: Krásnej článek a moc smutné vyprávění. Paní Zdena je úžasná. Nedívala jsem se. Jen upoutávku jsem zahlédla. Otřesné záběry na kost vyhublého člověka...lidská krutost nezná mezí.
kobliha: Masho, díky! Je pravda, že záběry v dokumentu byly příšerné. Až jsem si říkala, jestli je vhodné vysílat je už v osm. A pak jsem si řekla, že je. Klidně ve dvě odpoledne. Protože tohle je/byla, narozdíl od všech kriminálek, detektivek a akčních slátanin, REALITA.
samotar®vzpomina.cz: Ani nechtěj. My, co studujeme soukromě holocaust, jsme viděli.
Četl jsem studii z nějaké školy, kde deváťáky, tedy 14-15 leté výrostky, poslali do Osvětimi, a už jenom něco málo fotek a duch přítomnost přímo v táboře, měl na děcka vliv, i ty největší uličníci změkli.
contritus: Nemáme ČT. Ale Tvůj článek mi plně vynahradil celý program. "Navštívila" jsem ještě jako dítě s rodiči Terezín, Osvětim, Sachsenhausen a Ravensbruck. Je třeba to neustále připomínat, aby se nikdy nezapomělo. Dnes se dokonce diskutuje o tom, zda děti mají tyto místa navštěvovat. Od jistého věku ano, je můj názor. Tuším v Osvětimi byl vstup dětem do deseti let zakázán. Ten pocit, že člověk stojí tam, kde se to všechno dělo...
Dík za hezký článek.*palec* Dávám Ti za jedna s hvězdičkou.:)
kobliha: Díky :)
Taky jsem navštívila několik koncentráků, i muzeum Yad Vashem v Izraeli (psala jsem o něm i tady na blogu). Je to nepřenosný zážitek, každý by se měl do koncentráku vypravit, aby nezapomněl...
davidhavel: Chtěl jsem naspat plačícího smajlíka, ale místo toho bych před touto paní a jím podobnými, kteří by určitě o soucit a slzi nestáli, smekl klobouk... smajlíka použiji jiného *modla* ať se to již neopakuje... v Terezíně jsem byl dvakrát, je to síla, přesto Osvětim bych také rád viděl, na knížku si určitě čas najdu... A ještě jednou smekám...
markisha®blbne.cz: Moudrá paní a krásný člověk, na její slova o slabosti oběti si určitě pokusím vzpomenout, vždy když si budu myslet, že je mi mizerně...bohužel ono už se to opakovalo a opakuje každý den...v Rusku, Jugoslávii, v Africe, Číně....
dimi: Pořad jsem viděla, dokonce jsem si ho natočila a koukán na něj dost často, o holocaust se dost zajímám...paní Zdenka byla moc silná, já bych nic takového nezvládla...máte pravdu, takové dokumenty jsou vzácností a měli by se vysílat častěji, jako varování a a připomenutí obětem holocaustu!!!!Hitleru je na světě opravdu mnoho!Uvažuju i o koupi knihy.