KOBLIHA
Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!
A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.
|
Článek Výlet
Komentáře k článku: Výlet
přítelkyně: úplně vidím, jak jsem jako malá chodila do školy a obzvášť na focení oblečená jako kretén, vzdor vypadal jednoduše, ráno jsem šla oblečená podle maminky, v kočárkárně jsem se převlékla do toho co jsem měla v batohu a domu jsem po škole přišla oblečená zase správně 
lvice: Chudak Ladik!
Ja jsem v zime musela nosit sukni s puncochacema (nebyly to silonky, ale takovy ty bezovy teply) a na tom kamase, ktery jsem si v satne sundavala, aby mi ve tride nebylo vedro. Nikdo jiny kamase nenosil! Nejhorsi ale na tom vsem jsou ti blbi spoluzaci, kteri neznaji nic jineho, nez se nekomu posmivat.
davidhavel: Kamaše jsem nosil taky, i ty punčochy, naprosto chápu, jak jsi se cítila... k těm spolužákům... no, v určitém věku to k tomu prostě patří, ale většina z toho vyroste...
kobliha: Ty hnědý punčocháče měly vždycky rozkrok u kolem a tahali jsme je půl metru za sebou (myslím, že celá naše generace ví, o čem mluvím 
)
eithne: Nebyla třeba noční košile po starší sestře? Finančními potížemi by se vysvětlilo i kino a mámina potřeba dítě povyšovat nad jiné. Pravda, kolečka na kole ne.
Chudák dítě, ten si ještě s dětmi užije...
kobliha: Tohle není ten případ. Rodiče mají peněz dost - hlavně ale nos až do nebes, takže Ládík nesmí jezdit s klukama ze školy, protože jsou "pod jeho úroveň" a Ládík brzy přestoupí na soukromou školu, protože "státní nestojí za nic".
Kolečka byla značková, kolo taky, noční košile nevím...
contritus: Nejdřív jsem se divila té loutce. Výlet+loutka? Po přečtení již vím...
modry*: lidi, já bych Vám povídat o traumatech z děství... mám starší sestru, no comment 
a následky? Toho jste svědky každý den! 
hospodynka: Dětství v růžových tepláčkách? Nebreč, já dědila košile po bratranci
marina*: ... trochu mi tenhle článek připomíná "hry", ktreé hrajou matky na www.rodina. Oblíbená hra je "Ukaž, jak to jiná matka dělá blbě!". Ráda Tvůj blog čtu, ale tohle mi nesedlo.
kobliha: Rodinu nečtu, ale asi vím, o čem mluvíš. Stačí pobýt pár odpolední na dětském hřišti, na pískovišti nebo hodinách cvičení. Tam je moudra
meril*: Docela mě mrzí, že bys taky padla smíchy. Jak jsem pochopil, sám si to asi nevybral... A smát se dítěti za něco, za co nemůže? Nevím, mně by se to příčilo. Zkušenost mám od doby, kdy se jeden spolužák posmíval druhému za jeho "socan hadry". Byl jsem alespoň rád, že jsem nebyl jediný, kdo se ho zastal. Já jsem se sice nemusel nikomu vzpírat, ale myslím si, že to pro DÍTĚ popřípadě pro náctiletého musí být hodně těžké.
Promiň Kobliho, jestli si to myslela jinak.
kobliha: Merile, chápu Tvůj komentář.
Jako dospělá bych smíchy nepadala. Jako dospělá kroutím hlavou nad tím, jak můžou rodiče dát sedmiletému klukovi na školní výlet noční košili (určitě byla značková, Ládík chodí jedině ve značkovém, když už jsme u těch "socek" - ale sedmileté děti - aspoň tady u nás - značky vůbec nerozlišují - hlavně aby na tričku byl obrázek, a je jedno, jestli triko stálo 39 Kč nebo 930 Kč se značkou - to přichází spíš později).
Jako dítě bych se asi smála. Děti jsou kruté a ve druhé třídě se smějí i jiným věcem. Myslím, že to nemyslí zle - prostě jim přijde k smíchu, že má kluk holčičí oblečení - nic jiného bych v tom nehledala.
davidhavel: Chudák kluk 
Dojemná až opičí (říká se to tak ne?) láska rodičů je snad stejné neštěstí jako jejich nevšímavost 
anuska: Já bych radši ani nechtěla vědět, jak Ládík dopadne.Jak můžou být někteří rodiče tak zaslepení!
hanita: odkdy jsou noční košile holčičí oblečení? 
http://nocni-kosile.ic.cz/svet.htm
chachina: Soucítím s Ládíkem. Já zase musela nosit příšerné silonové halenky s volánky, jak já je neměla ráda... Ale je mi jasné, že na Ládíka nemám.