Tak jsem se tak letmo po dlouhé době koukla na statistiky a zjistila jsem, že můj blog o angličtině pomalu, ale jistě dohání v návštěvnosti Koblihu (některé dny předhání). Musím říct, že mě to příjemně překvapilo. Když jsem ho zakládala, neměla jsem ambice honit návštěvnost, nezaregistrovala jsem blog ani na Toplistu, ani jinde, a přesto si ho lidi našli (Pavel je prostě profík v nastavování svých stránek).

Kolotoč všedních dní se roztočil i u nás. Po prázdninách jsem naházela děti do vany, odbahnila jsem je, co to šlo a trochu je zcivilizovala, aby se jich spoluobčané nelekli. Ale potají jsem fňukala s nimi: Proč ty prázdniny tak rychle utekly?

Koblížka se do školky těšila. Je to vyloženě těšící typ. Miluje všechny děti, paní učitelky, snaží se převychovat zlobivého Jarouška (o což se snaží spolu s paní ředitelkou, která dává Koblížku Jarouškovi za příklad - ovšem měla by naši princezničku vidět doma v lítém boji se starším bratrem) a všem přinesla první den do školky dárečky.