KOBLIHA
Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!
A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.
|
Článek Jak píšete vy?
Komentáře k článku: Jak píšete vy?
newold®blbne.cz: "co ti slina na klávesnici přinese" ... Kde jen jsem to už četla? 
kobliha: To nevím, prošvihla jsem něco? Mám za to, že je to poměrně často užívaný obrat a lze ho najít na hodně stránkách. Dala jsem do Googlu obrat slina na klávesnici a tohle je výsledek (1670 výsledků):
http://www.google.cz/#hl=cs&source=hp&q=slina+na+kl%C3%A1vesnici&btnG=Vyhledat+Google m&lr=&aq=f&oq=slina+na+kl%C3%A1vesnici&fp=e61b45dcbaac3d03
eithne: Zajímavé
Osobně si články promýšlím dopředu a do administrace nikdy nelezu bez toho, abych věděla, co chci psát. (Když už kvůli tomu musím zapínat Firefox, tak už to musí být téma! A v Opeře administrace nejde.)
Mám v rozepsaných dvě rychlokvašky, které jsem psala bez rozmyslu a které se mi teď líbí míň a míň. Dávám jim měsíc a jestli je do té doby v nějaké slabé chvilce nevydám, smažu je.
Je to tím, že se chci odlišit od nejrůznějších blogísků a nechci psát "dneska bylo v menze narváno a strčil do mě krásnej kluk". Styděla bych se za to. Možná jsem bez rozmýšlení psala zpočátku, kdy o blogu nevěděl nikdo, koho znám, ale nyní už to tak není a já chci mít články na úrovni.
Proto píšu články o akcích, kde jsem byla, protože to téma je. O škole, protože některé věci zapomenout nechci a připadá mi to jako dostatečně populární téma. O knížkách a filmech, protože to je téma. A už o ničem moc jiném, protože by to bylo nezajímavé.
Od deseti let si píšu deník, mám teď dvanáctý tlustý sešit. Od doby, co mám blog, je už trochu v útlumu, ale píšu si tam přesně ty věci, které mi připadají na blog nevhodné. Těžko na blog, který čtou rodiče i kamarádi, napíšu o krásném klukovi z menzy. A na to právě mám deník
Což je v kostce moje filosofie psaní na blog
james003: Ja si myslim, ze to je hodne ruzne, zalezi jak clovek blog bere, jestli jako prezentaci svych vytvoru, basni a povidek, hlubokych myslenek, nebo jen tak jako "zaznamnik" udalosti a myslenek. Ja osobne sem ten druhy pripad.. coz je asi i videt
Pravda, ze clanek po zverejneni prectu a snazim se opravit chyby, ty zamerne ne
Jinak to neresim, je to odraz me, takze co me napadne, to tam prdnu
hospodynka: Když se mi něco zajímavého přihodí, říkám si v duchu "Jéé, to by byl blog!". Potom se mi buď nezdá celá historka dost zajímavá, nebo načisto zapomenu, co se mi to událo. Články tudíž vznikají naprosto nahodile podle toho, na co si zrovna vzpomenu.
lentilka.sblog: Já jak kdy... Ale spíš to beru jako deníček sama pro sebe. A pokud to někdo čte a komentuje, skoro se až divím...
contritus: Inu, sednu a plesknu. Poslední dobou spíš ne. A mnohdy napíšu řádek a šup do rozepsaných - páč se mi najednou nechce ťukat. Tak jich tam mám snad pětadvacet.
sargo: Kombinace všeho Blog nebog, publikovatelné nebo ne, sumíruju si v hlavě písemnou verzi události. Aby byla sepsána, musí být čas a chuť a samozřejmě pocit, že je to vhodné. Ale občas tam prostě něco mrsknu a řeknu si "ále co, od toho je to blog" Podařilo se mi nastavit si v hlavě, že blog nemusím příliš propracovávat - díky tomu jsem ho vůbec schopná uveřejnit - kvalitě je to samozřejmě naškodu, ale - díky tomu jsem ho vůbec schopná uveřejnit 
Ale často mi přijde škoda, že se na něco nedostane. Ne tak kvůli čtenářům, ale spíš pro mě. A nejvíc mrzí maličkosti, které nejsou na samostatný článek, ale ani se k ničemu nehodí je přidat a přitom je nechci zapomenout, ale nakonec zapadnou úplně...
diny: Ahoj kobliho
K tvému dotazu - vedu blog své dceři, ale je tak nějak o všem, nejen o ní. Protože ho píšu já, ona je na to ještě malá (3 roky), tak logicky tam popouštím své úvahy, myšlenky i události, které naší rodinu potkali.
Vzhledem k tomu, že žijeme velmi nudně, na vsi a těch akcí není zdánlivě tolik, se až divím, že je denně o čem psát (účastním se Projektu 365, takže i denně fotím).
Takže u mě je první nadpis. Prostě když mi něco mihne hlavou a zrovna je poblíž počítač, čas a konstelace vhodná (což není, když na mě vyřvávaj všechny děti a něco chcou) Dám nadpis a píšu, co mysl na klávesnici přinese.
Asi ještě nikdy jsem nepsala, aniž bych nevěděla, o čem to bude.
Tož tak to je u mně
kashe: Projekt 365? Můžeš přiblížit, o co se jedná - tedy kromě toho, že denně musíš fotit? To mě zajímá!
jarmik: 1. O knížkách píšu tak, že při čtení průběžně přemýšlím, co je můj hlavní dojem z té knížky. Hlavně kvůli blogu mě to nutí si to zformulovat. Jakmile knížku dočtu, tak se snažím rychle o ní napsat, abych to nezapomněl.
2. Psaní o rodinných výletech je hlavně o fotkách.
Spontánní úvahy moc nepíšu. Jelikož nepšíu anonymně, tak mám trochu obavy, že bych to neudržel pod kontrolou a později by mě něco mrzelo, že jsem psal.
am: Tak mě většinou k psaní "něco nakopne", ať už je to rodina nebo něco jiného. Taky mám spoustu rozepsaných článků, ale není sil je dokončit, protože právě teď píšu něco jiného... píšu publikovatelné i věci, které jsou hodně soukromé, ale snažím se, aby to nebylo popsáno až tak detailně, protože jak píše Jarmik, aby mě později něco nemrzelo...
---
am.pise.cz
janna: Co na jazyku,to rovnou na blog......často se mi stává,že mám plno nápadů co bych psala právě v době,kdy je nemůžu zaznamenat a pak, když bych je ráda hodila na blog,tak není co ach ta skleróza,pokud to tedy ona je
janus*: Jo, tak já si sednu před PC, otevřu nový článek a přesně vím o čem chci psát. Najednou pusto a prázdno - mám nadpis, doprovodný obrázek a pořád nic....
Uložím na později... takhle mám už nadepsané články.
Někdy bych psala jako o život a pak příjde lenora a k tomu zatmění a blog zeje prázdnotou...
athena: Ahojky, tak tohle jsem si nemohla nepřečíst - a hodně mě to rozesmálo ) Taky nikdy dopředu nevím, o čem to bude. A co hůř, nevím to dopředu často ani v práci... Prostě sednu, otevřu prázdnou stránku (to je VELMI frustrující moment...), zakoukám se do poznámek, představím si přískušného člověka nebo situaci a začnu psát... a kolikrát jsem sama překvapená, co z toho vyleze. ) No, vlastně při frekvenci + - 6 až 10 novinových článků denně + dalších několik ve druhé práci + čas od času blog... to bych se asi zbláznila, kdybych to měla nějak zvlášť předem promýšlet (a v tom frmolu někdy ani není čas je po sobě následně přečíst... a to je blbý, jak má potom člověk chtít tu Pulizerovu cenu, žejo?) 
Spíš mě někdy trápí, že mám spoustu nápadů a postřehů, které by byly sdělitelné, ráno si říkám, že bych je měla nějak přežvejkat do blogu, ale než na to odpoledne dojde, už jsem tak upsaná, že se mi do toho vůbec nechce, takže přátele o své úžasné myšlenky obyčejně ochudím... )
vojtahavel: Já si vždycky prvně promyslím co budu psát a pak teprve píšu. Pak si to pročtu a snažím se třeba něco opravit atd. Nevím proč, ale na blogu mi to nejde zdaleka tak, jako ve škole na sloh... Asi se neumím donutit k lepšímu výkonu, pokud nejde o známky.
PS: Ty jsi redaktorka?
kobliha: Díky všem za komentáře, jsou opravdu zajímavé.
Mně nejbližší je psaní Atheny, mám to podobně. Kolikrát chci psát o něčem, ale nakonec z toho vyleze něco úplně jiného. Příběh si prostě jde svou vlastní cestou.
Vojto, ano, jednou z mých činností je i psaní "profesionálních" článků a textů
svĚt.svĚtu.cz: Ahoj KOBLIHO,
nemyslím si, že by si neměla články s nějakým tématem... Váš článek se dá číst vždycky
dj-team: To téma se mi líbí, nutí mne přemýšlet a to je dobře. U mne to je takové nestabilní:
- polovinu článků před publikací smažu, myslím, že to je hodně, ale neumím jinak
- občas vysadím klidně na několik týdnů, nechybí mi to
- téma či kostra článku mne napadají v průběhu dne, večer mi přijdou banální
- náš blog je zejména předávací stanice informací o holčičkách příbuzným a kamarádům
- nejlépe se mi píše, když je mi smutno, udělá se mi lépe
- nejraději píšu se sklenkou
Dost mne hlodá otázka anonymity. Je už jen poloviční a za napsané se nestydím. Zatím se nestydím. Nicméně přiznávám, že jsem první články prvního blogu staré několik let protřídil, když si o tom začali povídat ve firmě.
Blogy beru jako úžasný informační nástroj, občas přes gůgl něco hledám a najdu vždy nějaký zajímavý blog.
lvice: To je zajimave tema toto. Skoda, ze to nenapadlo me!
Pro me je nejhorsi se k tomu psani dokopat, ale kdyz uz zacnu, tak to jde jak po masle. Jinak mam v hlave presne naplanovano, o cem chci psat a kdy. Otevru Word, vymyslim nadpis, pripravim si obrazek a pisu. Kazdy muj clanek musi mit nejdriv nadpis, jinak mi psani nejde. Ctu si to po sobe tak trikrat.
davidhavel: Na svém noťasu bez netu si otevřu nejčastěji fotky, podle kterých smolím do poznámkového blogu článek, když se jedná o výlety a podobné akce. Uložit na flash a v práci hodit na net. Doplnit odkazy a zveřejnit . Na pracovním pc nepíši hlavně proto, že je to nestabilní potvora a navíc šmejdský monitor, na který se snažím koukat co nejméně.
markisha®blbne.cz: Já taky vynechávám nadpis a pak ho napíšu podle toho, co z článku vyleze, ale čtu si po sobě náhled.