KOBLIHA
Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!
A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.
|
Článek O bláznech
Komentáře k článku: O bláznech
hospodynka: Pán si nejspíš ráno zapoměl vzít léky. U nás máme babku, která spolehlivě vyděsila všechny děti v okolí a cigáňata nejvíc. Babka je bláznivá a neškodná - jenže chodí po sídlišti a hrozně nadává. Nadává kolemjdoucím, nadává dětem. Cigáňatům vyhrožovala, že na ně vytáhne nůž (žádný neměla, ale co může malé děcko vědět). Momentálně je od ní pokoj, asi je zase v léčebně, ovšem všichni se děsíme, až ji pustí.
tynushe*: Moje teta taky pracuje v blázinci ... Říká, že někdy je to tam o nervy ... a já se jí ani nedivím .... ale alespoň tam potkává celebrity 
davidhavel: Ahoj, přesně jsi to vystihla, "představujeme si je jinak"... jednoho ukázkového, který "jinak" vypadal jsme měli na sídlišti, když jsem bydlel u rodičů, druhý, který ale "jinak" nevypadá bydlí v současnosti (ještě pořád) podemnou... že jsem se s ním užil své a že se oprávněně bojím, kdy a jaké bude pokračování každý pochopí hned, jak na mých stránkách nechá vyhledat jméno "Coufal" a počte si... 
S vyprávěním "historek" na toto téma sklízím vždy obrovský úspěch, ale legrace to bohužel v dané situaci vůbec není, takže naprosto chápu Tvůj článek 
davidhavel: Obdiv si nezasloužím, nemám kam jinam jít... vystěhovat jeho se mi nepovedlo, ale opravdu je to na palici a když mi svištěla palička na maso kolem hlavy tak i o život
newold®blbne.cz: Podivínů je kolem nás víc, než si myslíme. Jen o nich prostě "naštěstí" nevíme. V dobách, kdy jsem pracovala na úřadě, si mě často vyzvedla policie nebo řidič sanitky, abych s nimi jela tam a tam a viděla to a to. Osada Havranů čítá nějakých 666 obyvatel a podivínů, kteří křičí na lidi, hledají poklad, nevycházejí z domu, mají zatemněná okna, "schraňují" odpadky přímo u postele je tu asi 6 - tedy, o kterých vím. Jednou jsem musela jít s policií a doktorkou do domu jednoho pána, který roky z domu nevycházel. Zatemněná okna, takže si oči nejdříve musely přivyknout na tmu, abychom se nepřerazili. Na zemi jsme zakopávali o předměty tvrdé, ostré, občas šlápli naopak do čehosi měkkého 
. Příšerný zápach. A do toho všeho jsme museli poslouchat křik onoho pána, který ležel s otevřenou zlomeninou, že jakmile se přiblížíme, zastřelí nás. 
... Kdo nezažil, neuvěří.
přítelkyně: jeden takovej vykřikovací bydlí naproti nám, vždycky vyleze na balkon a huláká na celou vesnici o komunistických sviních
a ještě jeden se mnou jezdívá vlakem, jako malá jsem se ho strašně bála,ten vykřikuje o někom, kdo mu zavřel otce
bublina*: Vykřikovacího máme taky, vždycky v klidu nakoupí, uklidí nákup a pak začne hulákat - ZDRAVÍM VÁS ČEŠIII, TO SI ZASE ŽERETE, CO TADY DĚLÁTE PANÍ XY, JÁ MYSLEL, ŽE VŠECHNY KOMUNISTY POVĚSILI - atd. Když jsem ho slyšela poprvé, dost mě to vyděsilo.
eithne: Zajímalo by mě, jak tenhle zážitek vnímal Koblížek. Co si o tom myslel... zajímalo by mě to hodně.
kobliha: Kupodivu to vzal docela v pohodě. Sice brečel v čekárně, protože není zvyklý, aby mu chlap jak hora řval do obličeje z bezprostřední vzdálenosti. Ale pak jsme šli na zmrzlinu a on se mě ptal, co to bylo za člověka. Tak jsem mu říkala, že existují různí lidé a že nikdy nevíme, jaké má kdo potíže a kdo je třeba nemocný. Trochu se mi to hodilo do krámu, protože Koblížek je strašně důvěřivý a věří úplně každému. Tak (ač ten pán třeba vůbec zlý nebyl) jsem s jeho pomocí udělila lekci "rodinné výchovy".
Myslím, že ho to neovlivní, a když, tak jen krátkodobě. Naštěstí se vlastně nic nestalo.
hospodynka: To Anič je z té baby vyděšená dodnes, moje výklady, že ženská není nebezpečná, vůbec nezabraly.
contritus: Dávám Ti jedničku za Tvůj přístup k celé věci. Jsi opravdu člověk, který mnohé a mnohé, i zapeklitější situace, řeší s nadhledem. To já občas vybuchuju jako sopka a jindy jsem jak pštros.
Pro Koblížka to byl jistě silný zážitek, ale snad žádná ujma nebude.
sargo: Musím přiznat, že mě docela pobavil začátek ("neznám psychicky nemocného člověka nepočítaje fobie a deprese" ) - ale hádám, že jsi asi měla na mysli nikoho, kdo by je měl opravdu. Pokračování už tak veselé nebylo... chudák Koblížek. Při podobných historkách vždycky lituju, že jsem se nevěnovala psychiatrii.
kobliha: Jsem ráda, že mě chápete, ač se někdy vyjadřuju příšerně 
Já jsem si ze zájmu pár skript z psychiatrie kdysi četla, taky by mě to zajímalo. Ale nemohla bych dělat psychiatra - nemám na to.
sargo: Já bych neměla dělat na to dělat psychologa. Psychiatrie je zato velmi fascinující
Ufff!