Komentáře k článku: Moje dítě, můj bůh
empress: Co se týče mě, moje rodiče se mnou neměli žádné velké ambice. Jako dospělá jsem teda trochu litovala, že neumím třeba hrát na klavír nebo jsem nechodila na gymnastiku, ale vím, že kdybych chodila, dneska bych zas říkala něco jinýho. Moje kámoška musela chodit na zpěv a na klavír, protože její rodiče měli zato, že člověk neovládající žádný nástroj je hloupý, neuvědomělý, neušlechtilý a prostě k ničemu. Na klavír chodila sedm let a trápila se, páč jí to nešlo. Na zpěv chodila snad celou ZŠ, ale jednou šla prostě "za zpěv" (jako za školu *smich*), po páté absenci volala učitelka zpěvu rodičům a doma byl řev. Nicméně Jitka si vydupala ukončení hudebních lekcí... Potom ještě rodiče zklamala, když nešla do tanečních.
jidlo: Dobre sem se pobavila u popisku druhu rodicu, nejvice u predstavy Pavliny *smich* Myslim, ze hodne rodicu, hlavne ve vetsich mestem se necha zvyklat tlakem okoli a hlasi deti do ruznych krouzku, protoze kamaradcina dcerka uz chodi tam a tam.. Myslim, ze nejlepsi je zlaty stred, dite nezanedbavat:-), ale ani ho nenutit do veci, ktere sou nekdy jen nesplne tuzby rodicu..
jandy: Hrůza, takoví rodiče jsou svým způsobem legálními dětskými tyrany. Jen pro informaci, u nás se to praktikovalo tak, že se našemu mláďátku nechala volná ruka ve výběru zálib. Chtěl zkusit judo, zkusil, vydržel sotva půl roku a šel od toho, pak to byl rok a půl florbal a nakonec ve 13 letech fotbal, který si zamiloval natolik, že mu věnoval celou pubertu a kope dodnes (25let), dokonce dost vysoko, za áčko jistého města. Díky sportu jsme se vyhnuly nástrahám jako je chlast, drogy a cigarety. Hurááá!!!
furie®blbne.cz: Mně rodiče nabízeli a když jsem souhlasila, tak jsem tam chodila. Vlastně nikdy si snad neplnili své sny tím, že by mě do něčeho nutili.
Dneska (středa) jsem tu větu už jednou použila a při čtení mě napadla znovu: Cesta do pekel je vždy dlážděna dobrými úmysly. Možná se to tak moc nehodí, ale...
mi-lada: Nevidím nic špatného na tom, když rodiče chtějí aby se jejich dítě mělo líp. Ruku na srdce, která z nás si to nepřeje. Je jen potřeba znát míru. A to je to nejtěžší.
jarmik: Někdo říká, že to totální zaměření na zabezpečení vlastní dětí v sobě skrývá rezignaci na zlepšení veřejných poměrů.
kamil: Jsem dítě totality. Maminka se mne jako žáka základní školy zeptala, zda nechci chodit na jazykovku na kurzy angličtiny. Představa, že budu muset dojíždět 10 km do okresního města a ještě se něco učit mne vedla k jasné odpovědi: "Ne, nechci se učit angličtinu." Maminka to akceptovala a tak se stalo, že jsem se angličtinu nikdy neučil. Dodnes toho lituji a mamince tajně vyčítám, zejména, když jsem na dovolené u moře a mám problém si na recepci říct o klíč...
mi-lada: Měla jsem to taky tak, ale nikdy není pozdě, když jsem se naučila říct si o klíč já, dokáže to každý. :-D
marinka: No jo, někteří rodiče to prostě přehání ajsou na svoje dítko až moc nároční, protože ono je přeci dokonalé. Jistě, každý rodič má dokonalé dítě, ale né proto v čem vyniká, ale proto, že je prostě jeho. Ambice je v prckovi třeba rozvíjet, pokud nejsou na škodu, ale jenom jeho vlastní, nikoli svoje.