Komentáře k článku: Duše a dušičky
mi-lada: Já ho prožila ve strachu o nejstaršího člana rodu ale v potěšení s nejmladším členem rodu. V uvědomění si toho, co je nevyhnutelné a toho, že čas nezastavíme, i když hodiny se právě o víkendu posunuly zpět.Ale to nám vlastně byla jen vrácena hodina ukradená na jaře.
inenaso: Samozřejmě vzpomínkami a zvláštní na tom bylo, že i dnes je mi tak tesklivě smutno, ale slzy už se nekonaly.*srdce* sice při vzpomínce bolí stejně, ale už cítí víc pokoru a lásku.
lentilka®sdeluje.cz: Dušičky jsou až zítra. Hřbitovy neobcházím. Doma si zapálím svíčku a na všechny předky tam za duhou tiše zavzpomínám.
lentilka®sdeluje.cz: Ani já ne. Beztak ty lidi, co jsou tam pochovaní, ani neznám. Jen sestru mojí babičky a o tu se na dvě stě procent postará teta (její dcera).
zmrzlinka: Cintoríny mám rada, ale najkrajšie vkusne nazdobené so živými kvetmi boli v Slovinsku. Je mi ľúto, že mám najbližšiu rodinu na východe a nechce sa mi tam na otočku cestovať s davmi. Tradicna prechadzka cintorinom s genealogickym vykladom nesmie chybat. Na cintoríne sa určite dnes, na statny sviatok, všetci pribuzni i znami stretnu a potom sa k niekomu pojde domou posediet a porozprávať. Chodilo sa k nám, mamka všetkých hostila. Teraz chodia i za ňou na hrob :-(
A ja som aspon navstivila starych rodicov mojho muza na cintorine. Zaujimave, ze on ani nevie, kde je pochovana dalsia generacia...
tales: My zapálili svíčku doma a vzpomínali na všechny, kteří odešli a je nám po nich smutno... *srdce*
dj-team: Dušičky byla vzácná možnost jak se kdysi projet v autě, pro mne, kluka s řidičákem z rodiny bez auta. Jezdil jsem s dědou na hroby jeho předků, s dědou, co mne naučil jezdit v autě. Pak jsem ho vozil svým autem.
Před šesti lety zemřel, jezdím na hrob jeho předků, kdykoli mohu na jeho hrob a brečím. I po těch letech. A jsem za to rád.