Viděli jste už největší podzemní jezero v České republice? Znáte Bozkovské dolomitové jeskyně? Jestli ne, určitě se tam o prázdninách vypravte. Stojí to za to.

Když k nám přijede na delší dobu návštěva, po povinné Praze a Kutné Hoře jedeme právě sem. Obzvlášť návštěvy z Německa jsou za jakékoli jeskyně vděčni, bo u nich se to podzemními dírami moc nehemží. A Koněprusy jsou sice blízko u Prahy, ale ty fronty... navíc Bozkovské jeskyně jsou daleko hezčí. I když - turisté už je taky našli a už to není, co to bývalo :)

"Co to čteš za s*ačky?" zeptal se mě Kryštof. "Ty kupuješ ČASOPISY?"

Kupuju. Čas od času koupím televizní program, občas zajdu pro Sluníčko nebo 21. století. Často kupuji Reflex a Týden. Občas 100+1. A přiznám se, že mám i jednu úchylku. Jsem totiž čtenářkou jednoho časopisu PRO ŽENY (sice nepravidelnou, ale cca 50% výtisků tohohle časáku si koupím). Ano, vím, že brblám nad "ženskými" weby, nemám ráda bulvár a stupidní časopisy typu Pestrý svět a Dokonalá žena. Jsou to paradoxy!

Nevím, jak vy, ale tohle já můžu (obzvlášť dneska, kdy mám náladu na podobné skladby). The lonely shepherd v podání Gheorghe Zamfira:

Výprava na houby není u nás věcí jednoduchou - tím bych ráda omluvila naše výsledky i fakt, že jsme se do lesa dostali nikoliv v pět ráno, jako staří zkušení houboví mazáci, ale dopoledne, kdy už tady sluníčko slušně pálilo a důchodci se vraceli s košíky plnými hříbky.

"Tu kytku mi kup nějakou hezčí, aby se paní učitelce líbila," vložil ve mne důvěru Koblížek. "A aby byla do žluta. A nesmí tam být karafiáty, paní učitelka je nemá ráda." Stáli jsme v květinářství a vybírali květinový dárek na poslední školní den. "A nechceš to paní radši nadiktovat sám?" ptala jsem se a divila se, co ho to popadlo. Copak osmileté dítě ví, jakou barvu má ráda paní učitelka a jaké květiny preferuje? "Radši jo." Byli jsme na řadě.

Které tričko byste si vybrali? Hlasujte a pomozte tak našemu adminovi rozhodnout, které tričko se stane odměnou na serveru Poraďte.cz.

Líbí se vám tohle?

Nebo snad tohle?

ANKETU NAJDETE TADY. Díky za váš hlas!

Byla jsem upozorněna na stránku, která je plná filmů. Lépe řečeno dokumentárních filmů. Ještě lépe: Dokumentárních filmů, které se běžně na televizní obrazovky nedostanou. Protože jsou specifické, kontroverzní a těžko uvěřitelné.

Dostala jsem esemesku. Včera večer po zprávách. Psala mi ji kamarádka. A jestli si prej pamatuju, jak na podzim skákala padákem. No jasně, že si pamatuju, říkala jsem si v duchu. A jestli si prej pamatuju, jak mi říkala o tom Pepovi, kterého měla při letu na zádech. Vzpomněla jsem si - mluvila o něm tenkrát jako o pohodáři s úžasným smyslem pro humor. A jestli jsem viděla zprávy. Neviděla, mluvila jsem v duchu k esemesce. Přišla jsem o něco? Pepa se odpoledne zabil. Při tandemu. Neotevřel se mu padák...

Zana Muhsen žije s rodinou v Birminghamu. Otec ji vezme v roce 1980 na prázdniny do své rodné země Jemenu a tam Zaně prozradí, že ji provdal za jemenského chlapce. Stejně tak jako její sestru Nadiu.

Knížka, kterou jsem před chvílí dočetla, není odpočinkovým čtením na vyčištění hlavy. Přečtěte

Jsou mezi námi. Blikající mimozemšťané převážně ženského pohlaví, kteří si libují v třpytivých blikátkách, růžových srdíčkách a ze kterých by Komenský neměl radost (byl to Komenský, který odstranil spřežky, nebo se pletu?) Mimozemšťanky přistály na Píše.cz a z hlavní strany teď útočí svými SONB, kjůůůůmoc a diplomčíčky.