Tahle hra už je hodně stará, přesto do ní čas od času vlezu. Možná ji taky znáte: máte k dispozici šipku a zaměřujete hlavní města Evropy. Hra ukáže, o kolik kilometrů jste se spletli a na konci vám sečte všechny zmýlené kilometry. Některá místa trefuju s přesností na kilometry (Paříž mám vymáknutou, Lisabon taky), někde jsem totálně mimo. A co vy?

"Tak, paní Kobliho, tady teď budete sedět. Jestli teda budete chtít," otočil se ke mně pán s břichem a neupraveným plnovousem (nevím proč, ale když má někdo takhle dlouhé vousy, vždycky si ho představím, jak jí nudlovou polévku, a vždycky je mi z toho špatně).  Slečna, která na té židli seděla, vzdychla a podívala se po svém šéfovi velkýma psíma očima. "A jdeme dál!"

Nemusíš mi říkat, že mě miluješ... Nebo taky Jarní víra... Nebo taky Pískovec. Jedna píseň, jedna melodie, pět různých podání. Pino Donnagio, Dusty Springfield, Elvis Presley, Laďka Kozderková a Lucie Bílá. Která verze je nejlepší?

Existují písně, které se rodí z trávy a prachu tisíce venkovských cest. Toto je jedna z nich.

Takhle začíná novela Madisonské mosty od R. J. Wallera. A protože dneska dávali v televizi stejnojmenný film s Meryl Streep a Clintem Eastwoodem (a protože jsem se zase dívala), trochu si zamedisoním...

V pátek jsem byla plavat s Gábinou, svou dlouholetou kamarádkou. Pak jsme seděly u kafe (a medovníku) a semlely všechno možné.

"Chápeš, že on roste přesně do podoby svého otce? Po obědě se rozvalí na gauči, má stejná gesta, stejné pohledy, stejně nemožnej zadek. Jenže jeho MUSÍM milovat, je to přece MŮJ SYN!"

Budu stručná. Víte, k čemu slouží tahle opička? Hádat můžete v komentářích. Napovím, že talířek s banánem je pro funkci opice důležitý.

Samotář mě v komentáři upozornil na dnešní pořad Českého rozhlasu. Dnes po jedné odpoledne bude paní Rákosníková smažit koblihy.

Miloš Čermák dal na Facebook odkaz na webového génia Akinatora. To je gin, který uhodne libovolnou osobu, na kterou myslíte. Václava Havla, kterého jsem u gina vyzkoušela jako prvního, uhodl na 12. pokus. Koblížku uhodl ještě dřív. Uhodl i mou češtinářku, dokonce i mou tchyni.

V pátek odpoledne jsem byla u kadeřnice. Mám novou barvu (do červena), nový střih, jsem celá nová. Ale teprve včera jsem našla tu správnou inspiraci. Podívejte se sami:

"Je to další postava české kultury, kterou udolala česká malost," reagoval prio ČTK na architektovu smrt bývalý ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek. Ano, nepřeslechli jste se. Zemřel architekt Kaplický - ve věku 71 let zkolaboval na pražském Kulaťáku. V den, kdy mu jeho manželka porodila dceru.