Komentáře k článku: Geny
eithne: Nechtěla bych, aby mi tohle někdo říkal. Nevěděla bych, co na to říct. Přeju tvé kamarádce, aby se to všechno s časem změnilo...
james003: To je asi nejhorsi, co se muze matce stat, kdyz zjisti, ze svoje dite nemiluje. A ja osobne si myslim, ze to (bohuzel) mozne je. Je mi lito obou.
valach ostravski: nevidím do toho, jak Tvoje kamarádka vychovává děti a tak budu prachsprostě spekulovat, ale řekl bych, že ten mladší je ať už vědomě, či nevědomky preferován a ten starší si tímto svým způsobem říká o máminu pozornost. Děti velmi dobře vycítí, jaký vztah k nim máme.
Kamarádka by si měla každý večer sednout a poznačit si, co se kterým klučinou dělala a jak dlouho, kolik času věnovala každému z nich a kolik oběma najednou. A jestli vůbec nějaký. Po měsící to vyhodnotit. Nejspíš se nebude stačit divit, co se o sobě dozví.
Všechno, co se děje, se děje z nějakého důvodu.
bublina*: Souhlasím, je to hrozně těžká situace. A může se dál projevit na komunikaci matka - syn do daleké budoucnosti. Jedna věc je, že mladej leze do puberty, což je těžké vždy, i v kompletní rodině s mužským vzorem. Ale asi bych viděla řešení v tom povídat, povídat, povídat. Mluvit s ním o tom, co bylo tak špatného na tátovi, ale pravdivě. Jak je strašné, když muž vztáhne ruku na ženu. On sám třeba časem nebude chtít být jako otec a mámu začne jakoby chránit. Je to ještě malej kluk a teprve hledá cestu. A nenávistí a opovržením ji ještě nikdo nenašel. Tu správnou teda.
sargo: To je bída, takhle to cítit, zvlášť když k tomu vidí tak krásné "objektivní důvody". Ale Valach má pravdu, mělo by z toho jít ven, vždyť je to ještě prcek; a to co navrhuje není od věci. A určitě bych malého mrskla do kroužku bojového umění. Tam učí chlapi, vybije se a takového učitele je navíc snadné brát jako vzor.
zabky-svet: Tento chaos máme i v naší rodině. Jen se promíchaly role. Obětavou maminu nesnáší bratr. Geny otce z něj udělaly podobnou bezcitnou osobnost. :(
lufa: Smutný, ale zajímavý příspěvek. Díky. Geny jsou holt geny, ty člověk v sobě nepopře. V souvislosti s tímto vyprávěním si říkám, jak je fajn mít vlastní potomstvo a své geny na nich sledovat ;-).
hablina: No nevím....moje kamarádka má starší dítě také po bývalém manželovi, na pohled je to celý tatínek. Záměrně ho ale vychovávala po svém a povahově jsou dnes ti dva úplně jiní. Otec věčně ožralý fotbalista, synek slušně vychovaný šikovný zpěvák a kung-fuista. Dcera je celá maminka. Oč víc viděla kamarádka v synovi podobu manžela, o to víc si uvědomovala, jak je důležité se mu věnovat, aby nezvlčil.
jarmik: Teď bez ohledu na ten konkrétní osud, tak jakožto čtenář docela značné části lidového čtení o evoluční biologii si myslím, že takovéhle detaily chování nejsou dány geneticky.
jarmik: Počkej, kdo jsem já, abych tady psal na téma, který jsem pochopil, že je velice sporný mezi lidma, kteří - na rozdíl od mne - o tom přemýšleli a něco o tom vědí?:-)
Já fakt nevim! Na jednu stranu je mi protivní házet na geny všechno, i když naprosto nikdo neví, jak by takovej gen měl vypadat, a ve skutečnosti se to přenáší kulturně. Na druhou stranu jsou ty špatné zkušenosti, které udělali kvalitní (budu prostě takhle nekorektní, protože si to tak myslim) rodiče, kteří adoptovali děti nekvalitních rodičů - o tom jsou knihy, které jsem nečetl, protože na to nemám nervy.
kaci: Hm, tak to je hustý :-( Taky si myslím, že je to tak nějak 50 na 50 (jakože geny a výchova/prostředí), ale i tak člověk nikdy neví. Celkem začínám chápat, proč jsou občas rodiče pyšní na své dospělé děti, které žijí tak nějak obyčejně/nudně/normálně.
---
kaci.pise.cz
modry*: osobně jsem si dřív vždycky myslel, že povaha je dáná 99% výchovou a 1% genů. Bylo mi to vyvráceno, že je to téměř přesně naopak. Tak nevím.
Ale pokud si podsouvá, že staršího nemá ráda, kdežto mladší se jí opravdu povedl (souhra s tím, že svého otce už nezažil je zavádějící) bude to jen horší a horší. Starší si opravdu může bitím oblíbeného mazlíka kompenzovat nedostatek pozornosti své mámy i její přízně. Snažil bych se oprostit od předsudků, že ten starší je celý táta a naopak se jej snažil výchovou odvést na obrácenou stranu - když ví v čem byl jeho táta špatný, ví nač se zaměřit. Pokud byl to byl hrubián, je tedy na snadě naučit ho mít lidi rád a být vstřícný, i když jsou něktěří krutí a hloupí - ty by měl umět přehlížet.
To se mi to kecá, když jsem ještě nikoho nevychovával, co?
valach ostravski: "Se Ti to sice kecá", ale máš pravdu.
Jak jsem řekl - dotyčná máma by si měla uvědomit, jak se chová ona - její děti jsou jejím obrazem a na geny toho sice lze svést dost, ale úplně všechno určitě ne. Vím, o čem mluvím - švagrová má dítě s "tmavě bílým spoluobčanem." Neteř taky svého "tátu" nezná, v jejich komunitě se nikdy nevyskytovala a přesto tam náznaky toho chování byly. Zvládlo se to výchovou.
modry*: nechci být krutý nebo negativní, ale když o tom po obědě přemýšlím (bůh ví proč) už se tolik neptám, kde se berou děti, které mají potřebu být EMO (v tom drsnějším způsobu), děti které mají potřebu zkoušet drogy nebo jiným způsobem upozorňovat na to, že nemají nikoho, kdo jim věří nebo jim na nich záleží... ale to je už extrém, ačkoliv není nereálný *stop*
valach ostravski: Ano, to je dost přesně řečeno.
Když se podíváš na blogy těch dětí - vždyť to je vlastně jejich způsob, jak volají o pomoc, jak chtějí říct, že jsou tady také. A nejsou to jen děti, kdo touží po pozornosti... Ale to už by bylo na samostatný rozbor.
davidhavel: Tak vesele ten článek začínal... dokud jsem nečetl dál a nepochopil, že nejde o vtip :( Chudák ženská... a že jsem tak smělý, proč se nepoohlédne po nějakém tom tatínkovi?
kristova.noha: O chlapovi hulvátovi tady nečtu poprvé, mám pocit, že poprvé mu čelila Tvoje sestra, ne? Začínám se obávat, že my muži jsme druh zlotřilců, jimž se raději vyhýbat a hlavně: Nemít s nimi děti! Bohužel, ono to bez těch chlapů nejde *uf*.
A co s Gábinou? Hlavně s tím jejím starším, ostatně ten mladší v genech nemá nic? Divné. Souhlasím s Jarmikem, že geny zrovna tohleto nebude. Můžu najít tisíc a jedno vysvětlení (a správné bude to tisící druhé), stejně tak s radami. Zkusím to alespoň vzít z jiného úhlu:
Pokud to byl tak smutný osud (ji mlátil a celkově stál za nic) asi byl první na řadě on. "Ten kretén, hulvát, nýmand... (...a nevím jaká tu panuje cenzura, takže skutečně použitá slova asi nepoužiji)" a mít dítě s někým takovým, jeho krev, jeho dědictví, a možná i ta podoba... *sok* a děti v tomhle věku +- dokáží být také pěkné čirůvky. Jeden občas žasne, co nevymyslí pro trochu pozornosti (často docela kruté věci), dva na to nestačí, natož Gábina sama, nedivím se jí, že se cítí bezradná a sáhne po ráně, vždyť to není žádná sranda s těma děckama.
Potom výčitky, vztek na sebe, jenže tenn často dopadá zase zpátky na děti, o to víc, je-li v nich (něm) viděn nenáviděný otec... To se to ze začátku řeklo: "Já to zvládnu s nima sama." ale ono to může být mnohem těžší než si malujeme.
Mám-li dávat rady: Tak předně ten hoch asi nebyl počat během pěstního souboje, ale milováním (to bývá nejčastější metoda u lidí) a z toho by měla vycházet. Dobře nešlo to s ním dál, ale ten kluk je dítě lásky. Ať to tak zůstane. Nechápu, proč vyvrací učitelce, když jí tvrdí, že on je OK, namísto, aby se tetelila blahem. Pokud je na tom opravdu tak, že nevidí na synovi nic dobrého, pro jeho otce, asi je to na odborníky a ne na toto "neformální forum". Řekl bych, že Tvoje kamarádka nenávidí spíš sebe: Jaxem s takovým ... mohla mít děti!? Než je samotné. K tomu těžkosti s výchovou s každodenními konflikty mezi nimi a je to na světě, vždyť za všechno může on. A to, že se v něm ten kluk vidí jen přilívá olej na oheň, jak píšeš, není divu. Nic jiného nezná, jenom tátu a ať si říká kdo chce co chce: Táta bude vždycky "Bůh" *modla* ať je to syčák sebevětší, to se neodpáře, možná stačí, když s tím začne Gábina alespoň počítat.
valach ostravski: Syrové, bezohledné, ale taková už pravda bývá. Jo, s tím se dá souhlasit.
dj-team: Vyrůstal jsem bez otce (nezmizel, ale dodnes nefunguje), jsem nejstarší z mé generace v rodině a mamka mi občas naznačila, že se chovám jako otec, tak si to porovnávám s vlastní zkušeností. Popisovaná situace je tristní, ale jsem neuvěřitelný optimista (nicméně připraven na nejhorší) a viděl bych to jako přechodnou fázi. Jistě postačí nějaká příhoda, kdy se starší syn zachová přesně opačně než etalon (otec), maminka si toho všimne, vyhrknou jí slzy do očí a na tuhle noční můru zapomene. Vzpomínám si, že snad každého jsem chvilku za něco neměl rád, přijde mi to přirozené.
Líbí se mi shrnutí pánů Valacha a Jarmika, již si nevzpomenu na jméno onoho sovětského vědce, ale na sílu výchovy resp. prostředí věřím, byť jsou potvrzeny neoptimistické výjimky.
Dodávám, že nejsem humanitně vzdělán, jsem čistý technokrat, celý život mne obklopují ženy, proto je můj názor jistě odkloněn mimo hlavní proud. :)
klara*: Myslim ze je mozne ze matka nemiluje sve dite, urcite ano.O to vic, pokud v ni stale je zast a nenavist vuci otci. Mozna si tu podobnost domejšlí.
To co je popsáno ve vztahu mladsího a starsího, se deje normálne, i v normálních rodinach a mozna o tom rodice ani nevi. Ja v detstvi zazila to same, jen mi nikdy nikdo neuveril. více asi prevazuje psychické týrání a šikana mezi sourozenci. nejčastější je hláška, že mladší je z děcáku, není přece vůbec rodičům podobnej, nemá fotky z dětství,....
o to víc silnější budou ti mladší do života. Poradí si pak s každým debilním šéfem, protože bude jako jeho brácha:-)
Hodne je tom psáno v Roku Kohouta, Terezy Boučkové.
chachina: Uf, tak to tedy taky nevím, co na tohle říct. Jsou chvíle, kdy mám dětí plné zuby, to ano, ale až takhle? Radši ani nedomýšlím, co bych dělala, kdyby se třeba syn choval hrubě k sestře...
Ale taky, když si myslí, že nekoukám, už jsem ho i přištihla, jak na mě za zády vyplazuje jazyk a dělá jiné neslušné posunky *ee* ;-) Ale to je asi normální.
dáša: Mám už 3 velké děti. Dovolila jsem svému bývalému, aby si se mnou vytíral zadek (využívání, nevěry a poté i násilí) a ty dvě jeho starší to viděly do svých 4 a 5 let. Nejmladší je druhého muže. Když jsem odešla k mamce, můj druhý tatínek říkal, abych dávala pozor na geny, co zmohou více než výchova. Není to úplně pravda. Děcka jsou celkem milé a chovají se k nám i sobě hezky, ale: Dcera se zdá být v pohodě, ale je vnitřně nedůvěřivá a našla si staršího partnera, který chodí do hospody. Syn začal blbnout až po vyučení a je nestálý. Mrzelo mě, když v pubertě se začal stýkat potají s otcem. Jeho osamostatnění dost bolelo. Nyní bydlí jinde a prakticky s ním nemluví. Dcera mu říká křestním jménem a on se s námi nyní občas stýká. Škoda té Itálie, kterou natropil. Usadil se s mladší a má další děti. Nechávám mu pro ně věci, ale nezapomenu, ikdyž jsem proti němu neštvala...