Kdo četl mé předchozí příspěvky o e-mailech, které dostávám do schránky, možná bude zvědavý, jak se s anonymem vypořádala Humanistická aliance. Nechť čte dál:

Nedávám na blog e-maily, které mi chodí. Ale tentokrát udělám výjimku. Předem podotýkám, že se nejedná o pěkné čtení. A taky dodávám malou informaci, o čem že to všechno je.

Kdysi jsme se rozmýšleli, že adoptujeme africké dítě. Vybrali jsme si chlapečka a rok za něj platili školné. Pak jsme přestali, protože jsme měli dojem, že s organizací, přes kterou jsme adopci měli, není něco v pořádku. Taky se nám nelíbily neustálé pozvánky na akce, o kterých jsme si mysleli své. Zřejmě nejsme takoví humanisté, jako tahle Humanistická strana. A dneska jsem dostala jeden ANONYMNÍ e-mail. Četla jsem ho už několikrát a musím říct, že mi nebylo dobře po těle.

Upozornění: Jde o dlouhý e-mail a nepředpokládám, že by zaujal každého čtenáře tohoto blogu. Ale třeba máte někdo s Humanisty podobné zkušenosti.

Česky vyjde Ztracený symbol až v únoru příštího roku, ale v angličtině už The Lost Symbol k mání je. Já se na dvanáctihodinový sprint s Robertem Langdonem vydala.

Dan Brown opět ukázal, že je mistrem řemesla. Dovede děj zrychlit, zpomalit, dodat mu napětí i dynamiku. Umí v pravý čas oznámit ty správné informace a úžasně vtáhne čtenáře do děje. Co vám budu povídat. Sedla jsem si ke knížce a četla ji jedním dechem (ostatně i ostatní Brownovy knihy mě upoutaly, ač jsem posléze musela potvrdit, že jsou tak pro relaxaci - ale čtou se výborně).

Taky jsem kdysi chodila na gympl. Neměla jsem ráda hodiny fyziky, chemie a taky jsem nesnášela nepovinnou latinu (teď jsem tak ráda, že jsem tam vydržela). Brávala bych tenkrát víc hodin cizích jazyků a filozofie. Ale ta doba už je dávno za mnou, bylo to krásné - a bylo toho dost.

Do ruky se mi dostal "Nástin organizační" vydaný F. Exnerem a H. Bonitzem v roce 1849. Jde o učební plán osmiletých gymnázií podle reformy, kterou tito pánové provedli. Zaujaly mě obrovské rozdíly, podívejte se sami:

Nehledejte žádné informace o knize Dana Browna, ani o filmu s Tomem Hanksem v hlavní roli (ještě jsem ho neviděla). Přesto jsem našla jednu Leonardovu "šifru" a zaujala mě právě pro ten vtip a dvousmyslnost. Jestli rádi luštíte šifry, čtěte dál.

Já vím, že už jste Rok kohouta všichni četli. Já tuhle syrovou, opravdicky a s velkou upřímností napsanou knihu Terezy Boučkové dočetla před pár dny. A nedá mi to, abych autorce a její práci nevěnovala článek. O lidské odvaze říkat nahlas pravdy, které jiní jen šeptají nebo je vytlačují z podvědomí.

Magnesia blogový román SRDCE DOMOVA odstartoval úvodní kapitolou, kterou napsal Michal Viewegh. Dalších deset kapitol napíší čtenáři. Za honorář 10 000 Kč. Jdete do toho?

Našla jsem velmi zajímavý článek. Jestli se o sobě chcete něco dozvědět a zahrát si sami se sebou malou psychologickou hru, čtěte dále:

Byla jsem upozorněna na stránku, která je plná filmů. Lépe řečeno dokumentárních filmů. Ještě lépe: Dokumentárních filmů, které se běžně na televizní obrazovky nedostanou. Protože jsou specifické, kontroverzní a těžko uvěřitelné.

Zana Muhsen žije s rodinou v Birminghamu. Otec ji vezme v roce 1980 na prázdniny do své rodné země Jemenu a tam Zaně prozradí, že ji provdal za jemenského chlapce. Stejně tak jako její sestru Nadiu.

Knížka, kterou jsem před chvílí dočetla, není odpočinkovým čtením na vyčištění hlavy. Přečtěte