"Že nevíš, jak se pozná Žid?" ptala se mě Gabriela při hodině dějepisu na základní škole. Mohla jsem být tak ve třetí třídě, možná ani ne. "Nevím." Fakt jsem to nevěděla. A zajímalo mě to, protože jsem s rodiči už několikrát navštívila Židovské město a měla v hlavě spoustu otazníků. "Má velkej nos. Ale nikomu to neříkej!"

Česká televize pustila na svůj web televizní pohádky. Navíc v úpravě pro neslyšící. Pokud tedy máte rádi televizní studiovky (ano, ty pohádky, které se vysílají v neděli kolem jedné odpoledne), můžete si je pustit na webu. Zadarmo, v kvalitě, kterou si vyberete. Tituly prý přibývají, zatím si můžete vybrat z těchto kousků:

Kdo umí azbuku, nechť čte. Kdo neumí rusky, nechť se aspoň kochá úpravou, nakreslenými linkami a obrázkem mašličky :)

Dopis je vyfocený, do skeneru se mi nevejde, protože sovětské dopisní papíry jsou širší než A4 (aspoň tenhle byl). Věnujte, prosím, pozornost poznámce, že v příštím dopise dostanu pionýrský šátek. Opravdu mi přišel! Já jsem ovšem žádný neposlala (ale fantiki od ževački jo) :(  Adresy dalších holek jsem taky neposlala, protože si už nikdo z více lidma psát nechtěl a naše ruštinářka měla podobných seznamů plno :)

O víkendu jsem se prohrabovala svojí starou korespondencí. Našla jsem dopisy, které mi naši psali na tábor, vyhrabala jsem dopisy od své sovětské pen-friend z Leningradu, v krabici ležela i psaníčka od kamarádek a našla jsem dokonce svůj deník z doby, kdy jsem chodila na základku.

Další pokračování novely - kdo nečetl první díl (a chce to dohnat), najde ho tady :)

2. DÍL

"Cože?" Markéta se mimoděk chytila za břicho. Při tom rychlém pohybu, jak vyskočila z křesla, ji dítě uvnitř koplo. "Ty ses zbláznil? Broukov?!" Začala rázně chodit po pokoji. Od křesla k akváriu, ke dveřím do chodby a pak zpátky ke křeslu. Pořád dokola. Jako tygr v kleci. Pořád si držela břicho, ale miminko už nekopalo. Pavel si sedl na gauč, aby nebránil v její trajektorii. "Co blbneš? Není to žádný zapadákov. Je tam školka, škola, obchod, hospoda, všechno. Je tam krásně, všude zeleno, zahrady, louky, kousek za chaloupkou les a představ si, nedaleko je pískovna. Prostě ráj!" Markéta už nemohla, velké břicho vyčerpává, tak si sedla na cvičící balón a vrtěla se aspoň na něm. Miminku se tohle pohupování docela líbilo, cítila, jak se uvnitř mele.

"Mami, představ si, že Ládík měl na výletě noční košili. Normálně holčičí noční košili. No chápeš to? Všichni jsme se mu smáli!" Koblížek vyprávěl své zážitky ze školního výletu a při představě Ládíka v noční košili dostal záchvat smíchu i nad kakaem, které zrovna pil. "Nebryndej," napomenula jsem ho. "A povídej!" Koblížek ukousl ze čtvrté tvarohové buchty, které jsem včera napekla a začal vyprávět. A já jsem si v duchu říkala, že někteří rodiče to svým dětem opravdu neulehčují.

Včera jsem se dívala na zprávy. Začala jsem v sedm hodin těmi na ČT1, v půl osmé jsem přepnula na Novu. Znovu jsem se ujistila, že mi stačí internetové zpravodajství a televizní zprávy k životu nepotřebuji. Nicméně mě zaujala reportáž o Romech, kteří opět houfně odcházejí do Kanady. Za lepším životem, za nalezením úcty ze stran spoluobčanů a za bohatším živobytím. Říkala jsem si: Jestlipak jim někdo řekl, že za oceánem nelítají pečení holoubci přímo do úst?

Snažila jsem se udělat takový diplom, abyste už nikdy nechtěli další. Chtěla jsem, aby byl co nejkýčovitější, aby od něj bolely oči, aby byl prostě příšernej. Aby až příště zase Ohněta vyhraje soutěž, diplomek bude odmítat zároveň se soutěžní odpovědí. Nevím, kde berou puberťačky na svých bložíncích ty blikající nesmysly, zkusila jsem to proto bez nich. Barvy příšerné, kombinace ještě horší. Never more!

Myslím, že se mi to povedlo:

Dneska jsem ve hře Hádej, kdo jsem zabrousila do minulosti. Zkuste uhodnout, kdo je ten pán na obrázku. Diskuse je moderovaná, abyste vzájemně neviděli své odpovědi. Za pár dnů komentáře odtajním a přidám správnou odpověď.

Koho budeme hádat? Trochu vám napovím:

• maminka tohoto pána byla kuchařka.
• jeho tchán byl parukář
• letos slavíme výročí jeho ... (neprozradím)
[ Pokračování článku ]

Loni v únoru psala Sargo o Koralině, dnes se téhle holčině podívám na zoubek já. Koralina přichází do kin, česká premiéra je určena na 11. června!

Neil Gaiman, který příběh o Koralině napsal, je mistr ve fantasy příbězích. Jeho komiksovou sérii o Sandmanovi znají všichni čtenáři tohoto oboru, z jeho dalších knih si dovolím vyjmenovat např. tyto: Američtí bohové, Kouř a zrcadla, Dobrá znamení (s T. Pratchettem) nebo Nikdykde. Ač je Koralina primárně určena dětem, jedná se o seriózní horor. Jak už psala Sargo: "...zatímco děti ten příběh považují za dobrodružství, dospělí z něj mají noční můry."

Autor chtěl nejdřív psát příběh pro svou dceru, ale jak sám říká, vymklo se mu to z rukou a "Příběh samotný na to měl jiný názor."  U nás doma v knihovně Koralinu najdete, ale přesto, že jsem ji původně kupovala dětem, zatím jsem jim o Koralině neprozradila. Ještě chvíli počkám...