KOBLIHA
Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!
A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.
|
Článek Rovně, nebo zákrutami?
Komentáře k článku: Rovně, nebo zákrutami?
valach*: Nechci Ti brát iluze, ale udělám to. Už to nikdy nebude jako "před Ivetkou". Rovina se nekoná...
Trochu si "orazíš", až budou Tvoje děti samostatné, jenže Ti po nich zůstane v životě prázdné místo hned, jakmile se osamostatní - a.. ..a radši ten scénář dál rozvíjet nebudu, stačí to, co máš. 
Drž se.
kobliha: Valachu, pravdu díš. Jako "před Ivetkou" už to nebude. Už jsme se zase trochu posunuli... jen nevím, jestli tím správným směrem...
janewle: Obdivuju tě, jak to všechno zvládáš.
Koblih je pěknej prevít! Chlapi jsou přelétaví, ale až ho ta jeho zamilovanost přejde, bude rád, že se má ke komu vrátit. Ivetka mi přijde hodně naivní, nevím, co si myslela, když si začala se ženáčem. Takovým ženským bych nejraději vlepila, ničit rodinu!
Přeju ti hodně štěstí a sakra pevný nervy!
jarmik: Poťouchlá poznámka: Pokud jde o pevnost základů, tak jenom upozorňuju, že p. švakr má stavbu na pevné žule, zcela bez písku. Není velkolepá, ale pokud jde o základy, tak skvělá
Mám spíš pocit, že budovat rodinu a vypouštět dítka s tou chabou výbavou, co ode mne dostanou, do budoucího světa, tak to jsou hrady z písku na základech z těch nejpohyblivějších písků, co znám...
kobliha: Nesouhlasím s Tebou (a je to snad poprvé): děti mají z rodiny, která je stabilní, v klidu, plná lásky, smíchu a porozumění, tolerance a štěstí (zní to pateticky, že jo?), základy z kamene. Troufám si říct, že Jáša dostává žulové základy. Ten písek, to jsou nejisté děti vyrůstající bez lásky a opory. Spíš rodiče jsou "na pískách", když své "kamenné" děti vypouštějí do světa. Ale když je základ z pevného kamene, písečná bouře ho neohrozí.
Věřím, že mé metafory chápeš (a víš, že to není ani o mikinách od Vietnamců, ani o hamburgrech od Mekáče )
anuska: Je mi to líto za tebe, život není vůbec jednoduchý, víceméně nevíš dne ani hodiny, myslíme si, že spasíme svět, který používáme jako spotřební materiál, chápu, co jsi chtěla říct, (Tofler to popisuje přesně, až u něj jsem si to uvědomila), k věci: člověk se snaží, myslí si, jak všechno zvládá a vše je v normální rovině, a najednou bum, odněkud vždycky přiletí facka, a pak je zas chvilku klid. Držím pěsti, ať to pro tebe a tvou rodinu dopadne v rámci možností co nejpřijatelněji.
kobliha: Anusko, díky za komentář. Tofflera jsem si musela vygůglovat, nejsem v jeho myšlenkách kovaná). Spotřební materiál, to je přesný 
lufa: Máš to Kobliho nyní velmi těžké a musím se přiznat, obdivuji tvé upřímné psaní. Držím palce, aby tobě, i vám všem doma, dopadlo vše lépe než hůře. Co se týká základů, jsem rozhodně pro ty pevné, bohužel, ne vždy je budujeme sami 
. U rodiny a přátel je to vždy týmová práce.
kobliha: Díky, Lufo
Otázkou je, do jaké míry si od rodiny a hlavně přátel necháme své pevné základy podkopávat. Díky za milý komentář!
klára: Nejprve reaguji na koment janewle, jak to že si Ivetka začala se ženáčem? Nezačal si takhle on s ní? Pokud je ivetka svobodná, ona si může začít s kýmkoli. Hlavně když si on začne s ní, přijde mi opět, že jsou špatné ženy, které boří rodinu, ale kdyby koblihové nehctěli, tak je přece ivetky nebudou znásilnovat....
Kobliho, těžké to je, ale nejsi v tom sama, jen patříš mezi ty paní koblihové, kde se to už provalilo, spousta koblih na mateřské neví, že jsou na tom stejně jako ty, a možná se to nikdy nedozví - což je asi to nej řešení v tomle nefér kruhovém světě.
kobliha: Kláro, máš pravdu. Na všechno musí být vždycky dva.
Asi jsem ráda, že patřím mezi ty, které už ví...
janna: Zajímavá úvaha.....Přeji to nejlepší vyřešení pro Tebe i Koblížky i když jak zde už řekl "valach" už to nikdy nebude takové.
kobliha: Díky za komentář
Člověk se nevrací do vyšlapaných stop (většinou) a má pořád potřebu vyšlapávat novou cestu - takže máš přavdu: Nikdy už to nebude takové...
lvice: Mysli na lepsi zitrky... Ale ja budu reagovat trochu jinak nez vsichni ostatni tady.
Koupila jsem si svetr u Vietnamcu a uz ho mam nakych 10 let.
A kdyz nevarime doma, tak to neznamena, ze hned pobezime do Mekace.
Vem si z toho, co chces 
kobliha: Věřím v lepší zítřky
Vietnamce i Mekáč jsem použila pouze jako přirovnání, příměr, metaforu...
sargo: Proč, proč... lidi se pokoušejí o žulu, až když mají skutečnou motivaci, ale tím myslím opravdovou motivaci, ne jenom chabé vědomí, jak mají věci být. A ta je vzácné zboží...
dj-team: Na mne Tvoje zvolání, Kobliho, působí takto: (zcela opominu záminku k sepsání (Ivetku), to jsem nezažil, ale bolí to i přes obrazovku, bo jsem zažil svůj vývoj bez otce) - makat, nebo se vézt. Odpověď samozřejmě neznám, byť se snažím o to makání, ale v poslední době jsem mne zaujala událost. Jedna kolegyně resp. podřízená, odešla do důchodu. Tichá, pěkná, pracovitá, nenápadná, na první pohled snášenlivá. Jejím odchodem jsem si teprve uvědomil, nakolik mne determinovala, aniž by si to uvědomila. Úplně mi to vyrazilo dech.
Koblihův bratr je, dle mého současného poznání světa, tedy nezbytnou součástí světa a příslušenstvím (motivací) těch, kteří mají potřebu makat.
kobliha: Díky za komentář, přesně tak jsem článek myslela - Ivetka byla opravdu jen záminka.
K Tvé kolegyni: mám podobnou zkušenost - nejvíc nás ovlivňují lidi, o kterých si to vůbec nemyslíme.
davidhavel: Článek s hlubší myšlenkou, takové čtu rád Sám patřím do skupiny lidí, kteří zřídkakdy mají něco zadarmo, ač moje maminka by pro mne udělala určitě cokoli. Moje sestra má život mnohem jednodušší, ačkoli se nikdy o nic nemusela tak drát jako já. Je to nefér... co je lepší, to také nevím. Jsem hrdý, že dokážu stát na svých nohách, ačkoli se mi občas podlamují, na druhou stranu nechat se vydržovat (rozhodně neříkám, že to je případ mé sestry!) není tak špatná představa, byť je v mém případě sebemíň reálná... radši nad tím moc nepřemýšlet, to pak přicházejí rychle deprese a Tebou zmiňované slzy. Takže přeji ať už pluješ jakkoli, ať brzy dopluješ do klidnějších a spokojenějších vod.