Kobliha | KOBLIHA

"Prosila bych jedno kuře," hlásila jsem paní prodavačce v masně. "Nějaké větší, prosím."
"Jedno větší tady máme, podívejte se, mladá paní - to je kuře jako prase!"
Kuře jako prase se teď peče v troubě.

Víkend byl poměrně náročný, strávila jsem ho v hospodách a klubech. Mí rodiče se nade mnou slitovali a všechny děti odvezli k sobě domů. A tak jsem nažhavila bezdrátové dráty a rychle zorganizovala rychlou akci Víkendové propláchnutí mozků. Překvapilo mě, že jsem nikoho nemusela přemlouvat déle než dvě minuty.

Dneska večer vařím Jambalayu. A napadlo mě, že třeba někdo z vás tohle bezva jídlo nezná. A když už mám na blogu recept na cheesecake, dám sem i recept na jambalayu. Je to jednoduché, vaří se to v jednom hrnci a můžeme se po tom utlouct :)

Rána jsou různá. U mě jsou většinou pomalá. Pomalé ráno vypadá nějak takhle: ignoruji po mně skákající děti a krokem šouravým vstávám, zapínám konvici a vařím čaj. Jsem schopná se několik minut tupě dívat na konvici a pak se leknout, když cvakne a vypne se. Následně hledám pytlíčky s čajem a nevnímám dětské hlasy "jahůdkovej, dneska jahůdkovej" - zalévám třešňový čaj a tvářím se nepřítomně. Vyndávám punčocháče a nevnímám Koblížka, když odchází do školy (se svačinou, kterou si sám připravil).

My dělali dýničky tři. Každému dítěti jedno. Musím říct, že jsou pryč doby, kdy jsem nadšeně dlabala obrdýně. Co je malé, to je roztomilé, řekla jsem dětem a snažila je o svých slovech přesvědčit. Všichni budou mít obry, my budeme mít tři malinké roztomilé pididýně. Ani se moc strašidelně netvářily.

Večer jsem se šla podívat, jestli sousedovic dýně ještě svítí. Uviděla jsem něco, co mě velmi překvapilo.