Na téma mé tchyně tady na blogu ještě nepadlo jediné slovo. Nebo jen velmi málo slov, tuším. A určitě to nebylo v negativním. Protože babička Koblihová je naprosto úžasná ženská a já jsem ráda, že ji mám.

Nejezdí k nám moc často, ale když přijede, vždycky to stojí za to. Včera poslala Kobliha s dětmi ven (její diplomacie je neuvěřitelná a je v tomto oboru mým velkým vzorem) a probírala se mnou ošemetné téma našich současných dnů. Tedy Ivetku, nové vnoučátko a Koblihovy přešlapy. A byl to zajímavý hovor.

"A když pak ořežeš všechny tyhle tužky, tak z těch odřezků můžeš dělat krásný obrázky. Náš oddíl to tak na táboře dělal!" odpověděl mi Koblížek na otázku, co to má na zemi za binec. "Už jsem začal, ukážu ti to!" Došla jsem pro smetáček a lopatku a suroviny na budoucí dílo jsem smetla na jednu hromádku a vysypala do krabice. "Dělej to aspoň nad krabicí, než si to rozšlapeš a bude to všude."

Seznámila jsem se s úžasným člověkem. Je mu šedesát let a je velmi charismatický. Umít mluvit, má přehled a když něco říká, má to hlavu a patu. Vedeme filozofické rozpravy a povídáme si o historii a o knížkách a o životě. O dětech a o rodičích a o světě a o Bohu. Už dlouho jsem si s nikým tak dobře nepopovídala. Jsem ráda, že ho mám. O to víc, že s panem Iks se teď budu setkávat častěji, protože...

"Red eyes! Look at her red eyes! Isn't your mum a rabbit?" ukázal včera večer na moje oči Sebastian a obrátil se ke Koblížkovi. "Není králík, prostě jenom pořád kouká do počítače a občas ji z toho bolí voči!" Sebastian má mamku z Brightonu a tátu z Prahy. Žijí tady a jsou to naši sousedi. Nutno dodat, že Koblížkovi Sebastian svědčí (aspoň co se angličtiny týče) :)

"Co to čteš za s*ačky?" zeptal se mě Kryštof. "Ty kupuješ ČASOPISY?"

Kupuju. Čas od času koupím televizní program, občas zajdu pro Sluníčko nebo 21. století. Často kupuji Reflex a Týden. Občas 100+1. A přiznám se, že mám i jednu úchylku. Jsem totiž čtenářkou jednoho časopisu PRO ŽENY (sice nepravidelnou, ale cca 50% výtisků tohohle časáku si koupím). Ano, vím, že brblám nad "ženskými" weby, nemám ráda bulvár a stupidní časopisy typu Pestrý svět a Dokonalá žena. Jsou to paradoxy!

Výprava na houby není u nás věcí jednoduchou - tím bych ráda omluvila naše výsledky i fakt, že jsme se do lesa dostali nikoliv v pět ráno, jako staří zkušení houboví mazáci, ale dopoledne, kdy už tady sluníčko slušně pálilo a důchodci se vraceli s košíky plnými hříbky.

"Tu kytku mi kup nějakou hezčí, aby se paní učitelce líbila," vložil ve mne důvěru Koblížek. "A aby byla do žluta. A nesmí tam být karafiáty, paní učitelka je nemá ráda." Stáli jsme v květinářství a vybírali květinový dárek na poslední školní den. "A nechceš to paní radši nadiktovat sám?" ptala jsem se a divila se, co ho to popadlo. Copak osmileté dítě ví, jakou barvu má ráda paní učitelka a jaké květiny preferuje? "Radši jo." Byli jsme na řadě.

Dostala jsem esemesku. Včera večer po zprávách. Psala mi ji kamarádka. A jestli si prej pamatuju, jak na podzim skákala padákem. No jasně, že si pamatuju, říkala jsem si v duchu. A jestli si prej pamatuju, jak mi říkala o tom Pepovi, kterého měla při letu na zádech. Vzpomněla jsem si - mluvila o něm tenkrát jako o pohodáři s úžasným smyslem pro humor. A jestli jsem viděla zprávy. Neviděla, mluvila jsem v duchu k esemesce. Přišla jsem o něco? Pepa se odpoledne zabil. Při tandemu. Neotevřel se mu padák...

"Mami, představ si, že Ládík měl na výletě noční košili. Normálně holčičí noční košili. No chápeš to? Všichni jsme se mu smáli!" Koblížek vyprávěl své zážitky ze školního výletu a při představě Ládíka v noční košili dostal záchvat smíchu i nad kakaem, které zrovna pil. "Nebryndej," napomenula jsem ho. "A povídej!" Koblížek ukousl ze čtvrté tvarohové buchty, které jsem včera napekla a začal vyprávět. A já jsem si v duchu říkala, že někteří rodiče to svým dětem opravdu neulehčují.

"Šinesla jsem ti kytišky!" zavolala na mě Koblížka. "A šišky!" Vcházela do dveří a ani nebyla vidět za polním plevelem, kopretinami, pryskyřníkem a větvičkami se šiškami. "Kde jsi to natrhala?" vypadala jsem poměrně zděšeně, protože Koblížka byla jedna blátivá koule. "Na louse a v lese. S tátou!"